55 C 135/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 5. 2021 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 5. 2021 dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, jehož poskytnutí mu bylo dne 10. 5. 2021 schváleno a bylo mu umožněno jeho čerpání. Jelikož ze strany žalovaného došlo k závažnému porušení kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a dne 1. 11. 2021 byl celý kontokorent zesplatněn. Ke dni zesplatnění kontokorentu sestávala dlužná pohledávka z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a z nesplaceného smluvního úroku vyúčtovaného za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021 ve výši 317,71 Kč. Dále žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 760 Kč skládající se z částky 100 Kč, jež odpovídá nezaplacenému měsíčnímu poplatku za výběry z bankomatů, z částky 360 Kč odpovídající dlužnému pojistnému, které si žalovaný sjednal dne 25. 5. 2021 a z částky 300 Kč odpovídající nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Maďarské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně i žalovaný projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalobkyně uzavřela dne 10. 5. 2021 s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě rámcové smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 10. 5. 2021 byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě byl pro žalovaného sjednán kontokorent ve výši 5 000 Kč. Za účelem poskytnutí kontokorentu žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal až do výše 5 000 Kč. Žalovaný kontokorent však řádně a včas nesplácel. Žalobkyně dne 1. 11. 2021 kontokorent zablokovala a zesplatnila jej v celé výši. Dále žalovaný neuhradil žalobkyni částku ve výši 100 Kč představující nezaplacený měsíční poplatek za výběry z bankomatů (poplatek byl žalovanému naúčtován dne 31. 8. 2021), částku ve výši 360 Kč představující dlužné pojistné, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne 25. 5. 2021 a částku ve výši 300 Kč odpovídající nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se aplikuje rovněž zákon č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, avšak nezajistil na běžném účtu dostatečný disponibilní zůstatek k zaplacení splatného úroku z kontokorentu. Proto žalobkyně kontokorent v souladu se smluvním ujednáním zablokovala a celý úvěr ke dni 1. 11. 2021 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny ve výši 5 000 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 317,71 Kč vyúčtovaného za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2021, úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a prováděcího nařízení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.