55 C 145/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení, a to s odůvodněním, že žalovaná dne 13. 2. 2018 uzavřela se spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 147 180 Kč (dále jen„ smlouva“). Úvěr byl veden na úvěrovém účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,90 % a poplatky dle ceníku, který byl součástí smlouvy. Zároveň se žalovaná zavázala udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 9. 2021 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 (s účinností ke dni 1. 11. 2021) pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 7. 6. 2022 (doručeným soudu 8. 6. 2022), které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr (spotřebitelské úvěr), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a dále pomocí interních a externích databází - bankovních a nebankovních registrů s tím, že s ohledem na to, že žalovaná měla veden bankovní účet u právní předchůdkyně žalobkyně, tak ta znala a měla ověřenou její platební morálku, výši jejích měsíčních příjmů a výši měsíčních výdajů. 4. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa]. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) se neurčují zvláštní jurisdikční pravidla pro danou věc, soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 6. Soud ve věci na den [datum] nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalované. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 147 180 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaná bude úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 170 Kč spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). 9. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. (Zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru). 10. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 vč. podacího lístku). 11. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2022 vč. podacího lístku). 12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 15. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 16. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 21. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 22. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 2. 2018 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu výše citovaných ustanovení, platná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tento úvěr splácet. 26. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 ods