55 C 173/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti učiněné prostřednictvím internetu dne 6. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 7. 2. 2016. Žalovaný však zápůjčku řádně a včas nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o zápůjčce, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaný je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedl ve smlouvě o zápůjčce. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Na základě žádosti žalovaného učiněné prostřednictvím internetu byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 6. 1. 2016 smlouva, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do 7. 2. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 1. 2016 na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), protože předmětná pohledávka na ni byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou, a je tak nutné postupovat podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal zaplatit do 7. 2. 2016. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a prováděcího nařízení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.