55 C 195/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní konkludentní smlouvu o přepravě osob, kdy žalovaná neuhradila jízdné ve výši 30 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč za jednu jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k níž došlo dne 23. 2. 2022 v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje – [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Podáním ze dne 5. 8. 2022 (doručeným soudu téhož dne), vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 530 Kč zpět s odůvodněním, že žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila. Žalobkyně uhrazenou částku započetla na úroky z prodlení z jistiny (30 Kč) v částce 1,56 Kč, jistinu v částce 30 Kč, úroky z prodlení z jistiny (1 500 Kč) v částce 78,23 Kč a na jistinu v částce 1 420,21 Kč. Žalobkyně nadále požaduje uhrazení částky ve výši 79,79 Kč (zůstatek jistiny) s úrokem z prodlení z částky 79,79 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení a dále požaduje náhradu nákladů řízení. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem cizího státu, konkrétně Kubánské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Kubánskou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Žalovaná se přepravovala dne 23. 2. 2022 v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje – [anonymizována dvě slova], jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole, která v ten okamžik s žalovanou byla provedena, se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Podle přepravního řádu v době provádění přepravních kontrol činilo jízdné 30 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. Žalovaná s žalobkyní v daném případě uzavřela nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, konkludentně přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. o. z., čímž jí vznikla povinnost podle přepravního řádu zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaná se při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit též zmíněnou přirážku k jízdnému. 11. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Vezme-li návrh zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 12. S ohledem na výše uvedené, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.), když souhlas žalované (§ 96 odst. 3 o. s. ř.) nebylo třeba zjišťovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.) a žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši a částku představující zůstatek jistiny (výrok II.). 13. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.