55 C 214/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 3. 5. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku ve výši 15 019 Kč, která se skládá z částky 10 500 Kč představující jistinu pohledávku a z částky 4 609 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, a to vše do 14. 6. 2018. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 3. Podáním ze dne 9. 8. 2022 (doručeným soudu dne 10. 8. 2022) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 6 166,63 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 5 109 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 057,63 Kč. Nadále žalobkyně požaduje po žalované uhradit částku ve výši 10 500 Kč (jistina pohledávky), zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. 4. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Vezme-li návrh zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud tedy postupoval podle cit. ustanovení a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I.), když souhlas žalované (§ 96 odst. 3 o.s.ř.) nebylo třeba zjišťovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 4 o.s.ř.). 5. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatky do 14. 6. 2018. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované náklady spojené s případným vymáháním pohledávky, smluvní pokutu za prodlení a úroky z prodlení. Žalovaná však úvěr nesplatila řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo], z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z výzva k úhradě dlužné částky vč. podacího archu). 8. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 14. 6. 2018. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplatila. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 11. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 12. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. 13. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 14. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 15. 5. 2018 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 21. S ohledem na výše uvedené, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.), když souhlas žalované (§ 96 odst. 3 o. s. ř.) nebylo třeba zjišťovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.) a žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny pohledávky, náklady spojené s uplatněním pohledávky a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši (výrok II.). 22. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 23. S O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 030,63 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 24. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 25. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.