55 C 291/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 17. 10. 2021 v [obec a číslo], ul. [ulice], fyzicky napadl poškozeného [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ poškozený“), který musel být následně ošetřen v [anonymizováno] nemocnici. Ze sdělení Městské části [obec a číslo], oddělení přestupků, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], č. j. [spisová značka] vyplývá, že daná věc byla odložena, neboť poškozený nedal souhlas k zahájení řízení. Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného v celkové výši 6 684 Kč. Tuto částku pak požadovala po žalovaném nahradit. Dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalovaný dne [datum] v [obec a číslo], ul. [ulice], fyzicky napadl poškozeného. V důsledku tohoto fyzického napadení, musel být poškozený ošetřen v [anonymizováno] nemocnici, kde byla poškozenému poskytnuta lékařská péče. Náklady léčení poškozeného jakožto svého pojištěnce hradila žalobkyně. Celkem uhradila částku 6 684 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české. 9. Právo žalobkyně na plnění soud posoudil jako pohledávku z titulu regresního nároku podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 10. Předpokladem pro důvodnost žalovaného nároku v tomto případě bylo, aby žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného náklady na hrazené lékařské služby. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný se dopustil přestupku, protože fyzicky napadl poškozeného. S ohledem na zásah do absolutního práva na život a tělesnou integritu ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), tak vznikla žalovanému povinnost nahradit tím způsobenou škodu. Dále bylo postaveno najisto, že žalobkyně uhradila nutné náklady zdravotní péče poskytnuté poškozenému. S ohledem na shora citované ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení, když jí svědčí vůči žalovanému tzv. regresní nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě těchto vynaložených nákladů na léčbu poškozeného. 11. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že žalobkyně má podle shora uvedeného ustanovení zákona právo na žalované plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne 14. 4. 2022, úrok z prodlení pak požadovala až od 17. 5. 2022, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty, kterou žalovanému poskytla k dobrovolnému plnění. Žalobkyně poskytla podle soudu žalovanému dostatečnou lhůtu k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.