55 C 298/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 25. 5. 2020, jejímž předmětem bylo„ komplexní pojištění vozidla [anonymizováno]“. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční, první pojistné bylo sjednáno ve výši 12 852 Kč a bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Žalovaný řádně a včas nezaplatil pojistné za období od 25. 5. 2021 do 3. 9. 2021, a proto pojištění zaniklo ke dni 3. 9. 2021. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému za období od 4. 9. 2021 do 24. 6. 2022 kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši, jenž činí částku 289 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Chorvatské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 26. 9. 2022. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalobkyně uzavřela dne 25. 5. 2020 s žalovaným pojistnou smlouvu, jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění automobilu, tov. zn. MERCEDES-BENZ. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 25. 5. 2020. Pojistné období bylo sjednáno jako roční. Na základě pojistné smlouvy se žalovaný zavázal platit pojistné ve výši 12 852 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplatil pojistné, zaniklo pojištění ke dni 3. 9. 2021. Dlužné pojistné za období od 25. 5. 2021 do 3. 9. 2021 činí 4 227 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě pojistné smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 12 852 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplatil sjednané pojistné, došlo dne 3. 9. 2021 podle § 2802 o. z. k zániku pojištění. Žalobkyně má tedy v souladu s § 2782 odst. 1 o. z. právo na dlužné pojistné za období od 25. 5. 2021 do 3. 9. 2021. Žalovaný svojí neaktivitou v řízení způsobil, že nevyšly najevo skutečnosti, že by na svůj dluh něčeho plnil, a neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nezaplacením dlužného pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok byl kapitalizován, a to částkou 289 Kč. S ohledem na shora uvedené soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 227 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.