55 C 326/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s tím, že žalovaná, jakožto držitel televizního přijímače přihlášený do příslušné evidence ode dne 1. 8. 2019, nezaplatila zákonem stanovené televizní poplatky za měsíce únor 2021 – březen 2022. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované částku ve výši 63 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Čínské lidové republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, proto soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalovaná, jakožto držitel televizního přijímače, se v srpnu 2019 přihlásila do příslušné evidence poplatníků televizního poplatku. Žalovaná stanovený poplatek ve výši 135 Kč měsíčně řádně a včas nehradila, když neuhradila poplatek, resp. jeho plnou výši za období od února 2021 do března 2022. Poplatek za měsíc únor 2021 činil částku ve výši 134,15 Kč a za následující měsíce činil již uvedenou částku ve výši 135 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni tak činí 1 889,15 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných poplatků. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české. 9. Žalovaná jako vlastník televizního přijímače je podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně stanovené podle § 6 téhož zákona a splatného dle § 7 odst. 2 téhož zákona do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaná svou povinnost nesplnila a neuhradila televizní poplatek v předepsané výši, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána a byla jí stanovena přiměřená lhůta k úhradě. Žalobkyně má proto právo podle § 10 zák. č. 348/2005 Sb. na zaplacení dlužných televizních poplatků za žalované období v celkové výši 1 889,15 Kč. 10. Žalovaná televizní poplatky řádně a včas nehradila a vždy dnem následujícím po splatnosti příslušného poplatku se dostala do prodlení. Žalobkyně má tak podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 10 zák. č. 348/2005 Sb. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 952,15 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.