55 C 444/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 27. 2. 2015 spolu s poplatkem ve výši 2 405 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4. 5. 2022, a to zveřejněním na úřední desce slovenského soudu. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného dne 28. 1. 2015. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splatí nejpozději do 27. 2. 2015 spolu s poplatkem ve výši 2 405 Kč (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce a z všeobecných obchodních podmínek). 6. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] a na základě tvrzení žalovaného. (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne [datum]). 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a podacího lístku). 8. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 a podacího lístku). 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 27. 2. 2015, a to spolu s poplatky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplatil. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 12. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 13. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou finanční částku spolu s poplatky. Uzavření smlouvy soud považoval za platné, neboť žalovaný svým podpisem potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami. Žalovaný však sjednané podmínky nedodržoval, když nesplatil poskytnuté finanční prostředky řádně a včas. Soud tedy učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 19. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 21. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 22. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 23. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.