55 C 484/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 17. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do výše 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných alespoň minimálních měsíčních splátkách, kdy minimální splátka byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit žalobkyni úroky a poplatky v souladu s výše uvedenou smlouvu a obchodními podmínkami žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně úvěr dne 30. 11. 2020 zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, proto soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude žalobkyni splácet poskytnuté peněžní prostředky alespoň ve výši minimální měsíční splátky, která byla stanovena jako 2 % čerpaného úvěru spolu s úroky a poplatky. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty). 7. Žalovaný úvěr čerpal, nehradil splátky řádně a včas. (Zjištěno z platební historie). 8. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku). 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 12. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 13. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou zaplatit žalobkyni poskytnutou finanční částku spolu s poplatky. Žalovaný úvěr však nesplácel řádně a včas. S ohledem na uvedené, soud považoval uzavření smlouvy za platné. Žalovaný však sjednané podmínky nedodržoval, když nesplatil poskytnuté finanční prostředky řádně a včas. Soud tedy učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 17. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 609,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 19. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 20. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 21. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.