55 C 487/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 5. 12. 2017 s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 19,90 % p. a. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 638 Kč, a to vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. S ohledem na uvedené žalobkyně ke dni 1. 12. 2019 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Soud nařídil jednání na den 27. 1. 2022, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svoji účast na jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast u jednání neomluvil, přestože mu předvolání bylo doručeno, a to náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Dne 5. 12. 2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 638 Kč, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 19,90 % p. a. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru). 7. Žalobkyně odstoupila od smlouvy, když se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, a vyzvala ho opakovaně k zaplacení dlužné částky. (Zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky). 8. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní upomínky). 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 12. Žalobkyně s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky, avšak řádně nehradil sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého dluhu a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se podle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. 13. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 407 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 229 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 718,15 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 15. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 16. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.