55 C 81/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 6. 2017 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím své kreditní karty. Spolu s úvěrem se žalovaný zavázal hradit z úvěru úrok ve výši 12 % p. a. spolu s poplatkem za správu a vedení kartového účtu, jakož i další případné platby za úkony související s poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet čerpaný úvěr a další platby měsíčně, a to k datu splatnosti uvedenému na výpisu z kartového účtu, a to tak, že žalovaný vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 12. 2. 2018 zesplatnila. 2. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 3. Usnesením ze dne 30. 12. 2021, č. j. 55 C 81/2021-126, ustanovil soud žalovanému opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť žalovanému se nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je švédským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis.), platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 5. Soud ve věci na den 25. 1. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně. Opatrovnice žalovaného se z jednání omluvila z důvodu kolize. Soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že žalobkyně doposud nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K doplnění tohoto tvrzení byla žalobkyni na její žádost poskytnuta lhůta k doplnění výše uvedeného. 6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 16. 2. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. K tomu doplnila posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpis z běžného účtu žalovaného za období před poskytnutím úvěru. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 14. 6. 2017 smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč, kterou byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl povinen hradit z úvěru úrok ve výši 12 % p. a. spolu s poplatkem za správu a vedení kartového účtu, jakož i další případné platby za úkony související s poskytnutím úvěru. Žalovaný byl dále povinen splácet čerpaný úvěr a další platby měsíčně, a to k datu splatnosti uvedenému na výpisu z kartového účtu, a to tak, že žalovaný vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2017 a z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]). 9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a vyšla přitom z příjmu žalovaného 25 264 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje představují částku ve výši 13 000 Kč, nicméně právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného (po zohlednění jeho situace podle interního ekonomického modelu) na částku ve výši 17 716 Kč (Zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta). 10. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. (Zjištěno z výpisů z účtu žalovaného). 11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2019 vč. podacího lístku). 12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy vč. podacího lístku). 13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 16. Protože předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 17. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění – do [datum] (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření sm