55 C 92/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 290 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 7 985 Kč. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z úvěru ve výši 14,09 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka částku ve výši 139 363,05 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 13. 6. 2022. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 12. 4. 2013 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 290 000 Kč Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 7 985 Kč a zároveň uhradí úrok ve výši 14,09 % p. a. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 4. 2013). 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2019 a z podacího lístku). 8. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dlužná částka ke dni postoupení pohledávky činila 139 363,05 Kč spolu s příslušenstvím. 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 12. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 13. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), protože předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 14. V souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy, aplikoval soud hmotněprávní předpisy účinné do 31. 12. 2013. 15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 498 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o úvěru se tedy na ni v souladu s § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka ve výši 290 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 14,09 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 7 985 Kč. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení nesplacené části úvěru včetně úroku z prodlení v zákonné výši podle § 517 obč. zák. a prováděcího nařízení. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 985 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 575 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 363,05 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 000 Kč ve výši 4 410 Kč.