60 C 109/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou na základě její žádosti učiněné prostřednictvím internetu dne 26. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 13. 5. 2014. Žalovaná zápůjčku řádně a včas nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o zápůjčce, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaná je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu svého trvalého pobytu. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Na základě žádosti žalované učiněné prostřednictvím internetu byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 26. 3. 2014 smlouva, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit nejpozději do 13. 5. 2014. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 26. 3. 2014 na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 an. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou, a je tak nutné postupovat podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala zaplatit do 13. 5. 2014. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a prováděcího nařízení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.