60 C 168/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 11. 10. 2018. Předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla značky Volvo S40, [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 11. 10. 2018. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné, které za pojistné období činilo 8 402 Kč se čtvrtletní splatností. Žalovaný však sjednané pojistné řádně a včas neplatil. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za období od 11. 10. 2020 do 22. 2. 2021 ve výši 2 763 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. Z šetření vyplynulo, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 27. 6. 2022, a to náhradním způsobem. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 11. 10. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Volvo S40, [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán ke dni 11. 10. 2018, pojistné období bylo sjednáno se čtvrtletní splatností a činilo 8 402 Kč ročně. Žalovaný neuhradil dlužnou výši pojistného za období od 11. 10. 2020 do 22. 2. 2021 ve výši 2 763 Kč. Žalobkyně zaslala předžalobní upomínku. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 an. zákona č. 168/1999 Sb., a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný pojistné z této smlouvy za žalované období řádně platil. Žalobkyně má tedy v souladu s § 2782 odst. 1 o. z. právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Žalobkyni vznikl okamžikem prodlení dle § 1968 o. z. rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z., a to v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 137 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.