60 C 225/2019-237 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 20. 8. 2019 domáhala zaplacení částky ve výši 22 423 EUR s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pro žalovanou v průběhu roku 2018 opakovaně prováděla mezinárodní přepravu zboží. Žalovaná přepravu objednávala prostřednictvím své objednávky, v níž byla sjednána cena za přepravu příslušného zboží, bylo specifikováno místo nakládky a vykládky zboží a rovněž tak sjednána splatnost v délce 60 dní od poskytnutí služby. Součástí každé z objednávek byl mezinárodní nákladní list. Po provedení přepravy vystavila žalobkyně žalované příslušný daňový doklad. Žalovaná však na tyto vystavené daňové doklady ničeho neuhradila. Celkem se jednalo o 25 faktur, které jsou specifikovány v žalobním návrhu. V souhrnu žalovaná dluží žalobkyni částku 22 423 EUR. Ač byla žalovaná k úhradě tohoto dluhu vyzvána, na dlužnou částku doposud ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl dne 17. 9. 2019 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému dne 30. 9. 2019 podala žalovaná odpor. 3. Žalovaná považovala žalobu v celém rozsahu za nedůvodnou a navrhovala její zamítnutí. Na svoji obranu uvedla nejprve to, že žalobkyně neprokázala, že by mezi stranami došlo ke vzniku závazku. Posléze připustila, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní spolupráce týkající se mezinárodní přepravy zboží, avšak všechny případné závazky žalované vůči žalobkyni byly splněny, případně zanikly zápočtem vzájemných pohledávek. Žalovaná dále argumentovala tím, že mezi ní a žalobkyní bylo ve většině případů dohodnuto, že objednávka přepravy zboží je činěna tzv. na dobírku, tedy že dopravu provedenou žalobkyní bude hradit příjemce zboží, a to buď přímo řidiči při dodání (zde žalovaná odkázala na objednávku [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018) nebo převodem na účet žalobkyně (zde žalovaná odkázala na objednávku [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018). Pokud některé objednávky, které byly činěny na dobírku, nebyly uhrazeny (např. objednávka [číslo] 2018), argumentovala žalovaná tím, že se jedná o závazek příjemce zboží a nikoliv o její závazek. Pokud jde o zbylé pohledávky, ty dle tvrzení žalované zanikly vzájemným započtením dle § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), a to buď na základě písemné dohody o započtení ze dne 20. 12. 2018 (např. objednávka [číslo] 2018, [číslo] 2018) nebo na základě dohod uzavřených během skypové komunikace stran (např. objednávka [číslo] 2018, [číslo] 2018). Konečně žalovaná zpochybnila vznik objednávky [číslo] 2018. Žalovaná dále argumentovala bodem 12 svých smluvních podmínek, které byly součástí každé objednávky, v němž bylo stanoveno, že je žalobkyně výhradním smluvním partnerem žalované a nemůže bez souhlasu postoupit provedení objednávky třetí straně. V opačném případě by byla žalobkyně povinna platit smluvní pokutu ve výši úplaty stanovené pro přepravu dle dané objednávky. Žalovaná k jednotlivým fakturám dále na doplnění uvedla, že objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena na účet žalobkyně dne 24. 9. 2018, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena prostřednictvím odečtu z objednávky [číslo] 2018, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně v hotovosti, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 měla být uhrazena příjemcem zboží, který úhradu odmítl provést, protože během přepravy došlo k poškození zboží, vzniklá škoda byla započítána na pohledávku žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 zanikla vzájemným započtením, když v tomto případě žalobkyně porušila bod 12 obchodních podmínek a žalované tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši úplaty za danou přepravu zboží. Dále objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z jiných objednávek, objednávka [číslo] 2018 zanikla vzájemným zápočtem, když i v tomto případě žalobkyně porušila bod 12 obchodních podmínek žalované a žalované tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši úplaty za danou přepravu zboží. Objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z jiných objednávek, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží převodem na účet žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží na účet žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z jiných objednávek, objednávka [číslo] 2018 byla započtena na část hotovosti za objednávky, které byly hrazeny na dobírku a které příslušely žalované, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně, objednávka [číslo] 2018 zanikla vzájemným započtením, když žalobkyně i v tomto případě porušila bod 12 obchodních podmínek žalované, které tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši úplaty za danou přepravu zboží. Objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z objednávky [číslo] 2018, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně v hotovosti, objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží řidiči žalobkyně v hotovosti, objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z jiných objednávek, objednávka [číslo] 2018 byla odečtena z jiných objednávka a objednávka [číslo] 2018 byla uhrazena příjemcem zboží převodem na účet žalobkyně. 4. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované upřesnila data, kdy byly jednotlivé objednávky žalovanou učiněny, dále specifikovala dny, ve kterých přeprava probíhala, uvedla místo nakládky a vykládky, k těmto svým tvrzením doložila objednávky, daňové doklady a CMR listy. Poukázala na znění obchodních podmínek žalované, konkrétně na článek 11, který zakazoval přímý kontakt mezi zákazníkem a přepravcem. Žalobkyně upozornila na to, že mezi příjemcem zboží a žalobkyní neexistoval žádný právní vztah. 5. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout, když žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Polské republice. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle článku 31 odst. 1 písm. a) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhláška č. 11/1975 Sb. (dále jen Úmluva CMR), když žalovaná má sídlo na území ČR. V této souvislosti soud konstatuje, že Úmluva CMR má aplikační přednost před Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a v obchodních věcech (Brusel I bis). Současně se konstatuje, že tam, kde nedopadá Úmluva CMR, je pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má sídlo na území České republiky. Rozhodným právem je dle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, když z okolností případu je zřejmé, že se strany v otázkách výslovně neupravených Úmluvou CMR hodlaly řídit právem českým (viz argumentace stran ohledně příslušenství nároku, dohody o započtení či nároku na smluvní pokutu). 6. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že objednávka přepravy byla vytvořena vždy stranou žalovanou, a to včetně obchodních podmínek, které byly součástí každé objednávky. Rovněž tak nebylo sporu o tom, že žalobkyně přepravu zboží provedla. Sporné mezi stranami zůstalo, zda byla přeprava žalovanou stranou uhrazena. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Dne 12. 7. 2018 objednala žalovaná u žalobkyně přepravu zboží ze Saltdeanu ve [příjmení] [jméno] do Dvornice v Chorvatsku za cenu 1 080 EUR. Součástí objednávky byly smluvní podmínky stanovující splatnost faktury na 60 dnů, zakazující přímý kontakt mezi dopravcem a zákazníkem a zakazující provést přepravu zboží subdodavatelem bez souhlasu žalované. Objednávka je opatřena otiskem razítka žalované a podpisem (viz objednávka [číslo] 2018). Na základě této objednávky žalobkyně přepravu zboží ve dnech 15. 7. – 18. 7. 2018 provedla (viz list CMR). Přeprava byla vyúčtována fakturou [číslo] 2018 znějící na částku 1 080 EUR, splatnou dne 16. 9. 2018 (viz faktura [číslo] 2018). 9. Dne 3. 8. 2018 objednala žalovaná u žalobkyně přepravu zboží z Oxfordu ve [příjmení] [jméno] do Saint-Germain-en-Laye ve Francii za cenu 350 EUR. Součástí objednávky byly smluvní podmínky stanovující splatnost faktury na 60 dnů, zakazující přímý kontakt mezi dopravcem a zákazníkem a zakazující provést přepravu zboží subdodavatelem bez souhlasu žalované. Objednávka je opatřena otiskem razítka žalované a podpisem (viz objednávka [číslo] 2018). Na základě této objednávky žalobkyně přepravu zboží ve dnech 4. 8. – 5. 8. 2018 provedla (viz list CMR). Přeprava byla vyúčtována fakturou [číslo] 2018 znějící na částku 350 EUR, splatnou dne 5. 10. 2018 (viz faktura [číslo] 2018). 10. Dne 20. 8. 2018 objednala žalovaná u žalobkyně přepravu zboží z Aubigny-sur-Nère do Montpellier ve Francii za cenu 760 EUR. Součástí objednávky byly smluvní podmínky stanovující s