60 C 26/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 165 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období ode dne 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 7 865 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvu na žalovaný nárok ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu, konkrétně Polska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle Článku 10 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (Článek 14 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 17. 2. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v návrhu na vydání EPR. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Žalovaný je vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], avšak k vozidlu neměl v období ode dne 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 7 865 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (viz výzva k úhradě příspěvku nepojištěných). Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další dvě výzvy k plnění (viz 1. upomínka; 2. upomínka). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s poštovním podacím archem). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (v daném případě 121 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 65 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 10. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 11. S ohledem na citovaná ustanovení žalobkyni za dobu, po níž nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno (121 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 65 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 7 865 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.