60 C 573/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 29. 3. 2019 využila bez platné jízdenky přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] u [obec] a [obec] - [obec], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného ve výši [částka], jehož výše je stanovena [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Právní předchůdce žalobkyně současně vyměřil žalované přirážku ve výši 1 000 Kč, a celková dlužná částka za žalovanou tak činí 1 075 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, když právní předchůdce žalobkyně dne 15. 12. 2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] postoupil žalovanou pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, která tuto pohledávku následně dne 27. 2. 2020 na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem ve Spojeném království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze smlouvy o přepravě, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaná je občankou České republiky s evidovanou adresou trvalého pobytu v České republice. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 9. 12. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne 29. 3. 2019 cestovala bez platné jízdenky vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] u [obec] a [obec] - [obec]. Při přepravní kontrole bylo žalované vystaveno potvrzení o nedodržení SPPO, v němž bylo žalované vyměřeno jízdné ve výši 75 Kč a přirážka ve výši 1 000 Kč. Podle [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel činí na daném úseku trati jízdné částku 75 Kč a současně se výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovuje na 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která tuto pohledávku následně na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek postoupila na žalobkyni. Žalobkyně dne 20. 3. 2020 zaslala žalované předžalobní výzvu. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla konkludentně uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 an. o. z. Právní předchůdce žalobkyně byl na základě smlouvy povinen přepravit žalovanou do místa určení a žalovaná byla zavázána zaplatit jízdné ve výši 75 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost však nesplnila. Žalovaná tak porušila § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách uložil žalované povinnost zaplatit přirážku, přičemž výše přirážky 1 000 Kč byla stanovena v [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalovaná je proto povinna zaplatit celkem 1 075 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na danou částku něčeho uhradila, a neunesla tak své důkazní břemeno. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalovaného nároku a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a prováděcího nařízení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Neboť je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, je nutno dále přičíst DPH z částky 900 Kč, tj. částku 189 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.