60 C 595/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 9. 2020 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet finanční prostředky pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě, minimálně však 500 Kč. Žalovaný se zavázal hradit od zahájení čerpání úvěru úroky ve výši 7,9%. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, proto žalobkyně dne 25. 4. 2021 celou nesplacenou část úvěru zesplatnila. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 52 137,65 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 641,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 450,82 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně do podání žaloby, a ani po jejím podání, ničeho z dlužné částky neuhradil. Současně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému řádně prověřila jeho úvěruschopnost. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občan cizího státu. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle článku 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně se z jednání omluvila a udělila souhlas s projednáním věci bez své přítomnosti. Žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil ani se neomluvil. Soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění. 6. Dne 14. 9. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru reg. [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu, tj. 50 000 Kč. Dluh z předmětného úvěru se žalovaný zavázal, včetně úroků, splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, v rámci nichž si účastníci ujednali, že v případě porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr řádně a včas je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. (viz smlouva a obchodní podmínky a VOP). 7. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr (viz schvalovací protokol včetně [anonymizováno] a [anonymizováno]) 8. Na základě výše uvedené smlouvy žalovaný vyčerpal celkem 52 137,65 Kč (viz historie úvěru) 9. Žalobkyně odstoupila od smlouvy, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, a vyzvala k úhradě dlužné částky, která sestávala z jistiny, smluvního úroku a úroků z prodlení. (viz zesplatnění). 10. Ke dni zesplatnění úvěru dlužil žalovaný na jistině úvěru částku 52 137,65 Kč (viz evidence úvěru). 11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (viz předžalobní výzva spolu s dokladem o odeslání). 12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaná nenavrhla ani nepředložila důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdila ani žalovaná. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé. 13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Ty se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaných úroků. Žalovaný řádně a včas nesplácel. Žalobkyně tedy využila svého ve smlouvě sjednaného práva a celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl o. z. Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou zaplatit žalobkyni poskytnutou finanční částku spolu se smluvním úrokem. Uzavření smlouvy soud považoval za platné, neboť žalovaný svým podpisem potvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami. Žalovaný však sjednané podmínky nedodržoval, když neplatil splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, využila žalobkyně svého sjednaného práva zesplatnit celý úvěr, což také učinila. Soud tedy učinil závěr, že žalované vznikla povinnost celý dluh uhradit. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, dospěl soud s ohledem na uvedená zákonná ustanovení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 17. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 863,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 137,65 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč.