60 C 78/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobce se žalobou podanou dne 4. 4. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 7 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 5. 2021 uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl nájem 1 vyhrazeného parkovacího stání [číslo] pro 1 osobní vozidlo s [registrační značka] na parkovišti v ulici [ulice]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 850 Kč měsíčně, se splatností k 15. Dni v měsíci. Nájemní smlouva byla původně uzavřena na dobu určitou od 1. 5. 2021 do 29. 5. 2021, následně byla prodloužena na dobu neurčitou. Žalovaný užíval předmět nájmu od května 2021 do ledna 2022, tj. 9 měsíců, avšak za jeho užívání ničeho nezaplatil. Žalovaný byl žalobcem opakovaně vyzván k úhradě dlužného nájemného, ale dosud ničeho na svůj dluh nezaplatil. Žalovaný se věci nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních sjednaná dne 12. 10. 1982 v Praze a vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace unijního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacení nájemného za užívání parkovacího stání [číslo] na parkovišti v ulici [ulice]. Dle nájemní smlouvy [číslo] uzavřené dne 1. 5. 2021, byl nájem sjednán na dobu určitou do 29. 5. 2021. Ve smyslu čl. II odst. 4 nájemní smlouvy pak byla smlouva prodloužena na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno částkou ve výši 850 Kč. Žalovaný nezaplatil nájemné za měsíce květen 2021 až leden 2022, celkem 7 650 Kč. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce v postavení pronajímatele a žalovaný v postavení nájemce uzavřeli dne 1. 5. 2021 nájemní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl pronájem parkovacího stání [číslo] za účelem vyhrazeného stání pro osobní vozidlo žalovaného [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo]. [příjmení] předmětné nemovité věci je žalobce. Žalobce se zavázal přenechat předmětnou věc žalovanému k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal platit za to nájemné. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 850 Kč měsíčně, se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný nájemné za období od května 2021 do ledna 2022 v celkové výši 7 650 Kč žalobci neuhradil. Žalovaný dluh i přes opakované výzvy dosud nezaplatil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, neboť účastníci řízení platně uzavřeli nájemní smlouvu, kterou soud posoudil dle právní úpravy obsažené v ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný počínaje květnem 2021 a konče lednem 2022 řádně neplnil svou povinnost platit žalobci nájemné ve výši 850 Kč měsíčně dle této smlouvy a dostal se s její úhradou do prodlení dle ust. § 1968 o. z. Žalobce má právo na zaplacení dlužného nájemného v celkové výši 7 650 Kč. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením shora označených nároků, je povinen zaplatit žalobci také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 650 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.