70 C 286/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne 6. 6. 2010 v Káhiře v Egyptě. Manžel je egyptské národnosti, manželka je národnosti české. Z manželství se narodil dne [datum] nezletilý syn [jméno] [celé jméno manžela]. Po narození syna se manželé začali rozcházet v názorech týkající se výchovy o nezletilého syna. Mezi manžely docházelo k rozepřím, manžel se v roce 2016 rozhodl vrátit zpět do Egypta, kde se oženil a založil zde novou rodinu. Poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese [adresa manžela a manželky]. 2. Manžel se podáním ze dne 16. 1. 2022 připojil k návrhu na rozvod manželství. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel má egyptské státní občanství a manželka české občanství, přičemž oba manželka má bydliště v České republice. Mezi Českou republikou a Egyptskou republikou nebyla sjednána mezinárodní smlouva, v níž by si státy sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání ve věcech manželských. Pravomoc zdejšího soudu věc projednat vyplývá z ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. s.“), který stanoví, že k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, stačí, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt, nestanoví-li mezinárodní smlouva či přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného. Soud aplikoval na danou věc českou právní úpravu, neboť § 50 odst. 1 z. m. s. stanoví, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení, přičemž osobní poměry manželů se dle ust. § 49 odst. 1 cit. zák. řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany, a jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž rozhodným právem pro rozvod manželství je právo české. 4. V posuzovaném případě po provedeném dokazování soud zjistil následující: 5. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 6. 6. 2010 v Káhiře v Egyptě. Z dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že vzájemné majetkové vztahy mezi účastníky a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu byly vypořádány. Z opatrovnického spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 14 Nc 1353/2020, a to zejména rozsudku č.j. 14 Nc 1353/2020-30 ze dne 27. 4. 2021 soud zjistil, že soudem byla schválena dohoda o úpravě poměrů nezletilého syna pro dobu po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 5. 2021. Z výslechu manželů soud zjistil, že se jedná o druhé manželství v případě manželky, v případě manžela se jedná o první manželství. Z manželství se narodily dvě děti, přičemž manžel je biologickým otcem pouze v případě nezletilého syna. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti od roku 2016. Jako příčinu rozvratu manželství manželé shodně uvádějí rozdílné názory týkající se výchovy dětí a rozdílné představy o tom, kde budou manželé bydlet. Oba manželé na rozvodu trvají. 6. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně. 7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud rozhodl tak, že manželství rozvedl, neboť neshledal důvody pro postup dle § 755 odst. 2 o. z., protože rozvod manželství není, s ohledem na hluboký rozvrat manželství, v rozporu se zájmem žádného z manželů, ani v rozporu se zájmem nezletilých dětí. Soud v souhlasu s § 756 o. z. zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Jelikož byly splněny všechny podmínky § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé již od roku 2016 společně nežijí. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na otázku výchovy dětí a společného bydlení. S ohledem na shora popsaná skutková zjištění soud shledal, že v daném případě jsou podmínky pro rozvod manželství splněny. Soud proto návrhu na rozvod vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“). Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož neshledal důvody pro jiné rozhodnutí.