18 C 283/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 15. 8. 2023, domáhal zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru.18 C 283/20232. Žalovaný se však, k dané věci, vůbec nikterak nevyjádřil a zůstal zcela nečinným.3. Podepsaný soud tedy ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 21. 12. 2023, když soud, v této souvislosti, konstatuje, že účastníci se k tomuto jednání nedostavili, jelikož soud obdržel, krátce před zmíněným jednáním, a to dnem 18. 12. 2023, omluvu, z neúčasti žalobce i jeho právního zástupce, , tituly před jménem, advokáta, na zmíněném ústním jednání, s tím, že tedy strana žalující požádala soud o to, aby bylo jednáno a rozhodnuto v dané věci v nepřítomnosti strany žalující, když dále soud konstatuje, že žalovaný se k uvedenému jednání rovněž nedostavil, též se neomluvil a též ani nepožádal o odročení zmíněného prvého ústního jednání ve věci, ač byl řádně a včas obeslán, a k žalobě se též nikterak nevyjádřil, jak již bylo naznačeno shora, takže podepsaný soud tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, občanského soudního řádu, a tedy v nepřítomnosti účastníků, přičemž soud provedl dokazování následujícími listinami: Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterážto smlouva měla být uzavřena dnem 23. 9. 2022, a jejíž součástí jsou i Všeobecné obchodní podmínky, dále soud doplnil dokazování ještě i Sazebníkem poplatků, který byl vydán ze strany žalobce, a to v souvislosti s takto tvrzeným poskytnutím předmětného úvěru, a dále pak ještě soud konstatuje, že, pokud se jedná o další listinné důkazy, tak do spisu ještě byly založeny, ze strany žalobce, i soubory, týkající se zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, a to v rámci sjednávání dotyčného úvěru, jenž je předmětem žaloby.4. Po takto provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že ze shora zmíněných listinných důkazů nárok žalobce, uplatněný v rámci tohoto řízení, nevyplynul, i když tedy žalobce tvrdil, že jeho pohledávka vznikla na základě oné Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, a na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému „spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení, až do výše 25 000 Kč, s možností postupného čerpání“.5. Z výše zmíněných listinných důkazů však nevyplynulo, kolik peněz, konkrétně, měl žalovaný čerpat a kdy k tomu, konkrétně, mělo dojít, když, v tomto směru, jsou i žalobní tvrzení poněkud kusá.6. Žalovaný, jak žalobce tvrdil, nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, nicméně, soud, ve shora popsaných souvislostech, nepovažuje za nesporné, že žalobce, jakožto úvěrující strana, skutečně poskytla žalovanému shora uvedený úvěrový rámec, a to až do oné výše 25 000 Kč, přičemž další zásadní otázkou, pro podepsaný soud, byl též i způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kterýžto způsob vyhodnotil podepsaný soud jakožto nedostatečný, jelikož shora zmíněné soubory, týkající se zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, v rámci dotyčného úvěru, jenž je předmětem žaloby, považuje podepsaný soud za povýtce obecné, a proto je tedy soud nucen konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného opravdu nebyla zjištěna řádně a důkladně, když vlastně nebyly zjištěny takové příjmy či zůstatky na bankovním účtu žalovaného, jež by, v dané době, odpovídaly tak relativně vysokému úvěrovému rámci a jež by tedy svědčily o reálných možnostech žalovaného své dluhy splácet.7. Pokud se, tedy, jedná o způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak ten považuje podepsaný soud opravdu za povýtce nedostatečný, takže je třeba, dle názoru soudu, uzavřít, že, tedy, pokud se jedná o zjištění úvěruschopnosti žalovaného, tak soudu, vlastně, není18 C 283/2023jasné, jakým způsobem tehdy žalovaný, a tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, uspokojoval své bytové potřeby, jakým způsobem se vlastně hradily náklady na jeho bydlení, jakož i další běžné, pravidelné, výdaje, apod., když, tedy, vzhledem k tomu, že ono plnění, spočívající v poskytnutí předmětných finančních prostředků, a to žalovanému, jakožto úvěrovému dlužníku, a tedy jakožto spotřebiteli, bylo, či mělo být, žalovanému poskytnuto jakožto spotřebitelský úvěr, a tedy v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZSÚ“), a pak tedy, na znění úvěrové smlouvy a též i na činnost smluvních stran, nutně dopadají ustanovení tohoto zákona, a tudíž bylo povinností žalobce řádně a se vší odpovědností posoudit úvěruschopnost žalovaného, k čemuž ovšem, dle názoru podepsaného soudu, v tomto konkrétním případě, nedošlo, resp., žalobce tedy neprokázal, že by se tak opravdu stalo.8. Dle ust. § 1813, obč. zák., nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.9. Dle ust. § 86, odst. 1, v souvislosti s ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.10. Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, tedy soud, nakonec, dospěl k závěru, že žalobce, jakožto poskytovatel předmětného úvěru, svoji povinnost, spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, jakožto žadatele o úvěr, před uzavřením předmětné smlouvy, jak již bylo několikrát řečeno výše, nesplnil.11. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR, totiž, plyne závěr, učiněný v tom smyslu, že, z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 7. 2018, vydaný pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).12. Nejvyšší soud ČR také dospěl, v citovaném rozsudku, k závěru, že odborná péče předpokládá i nezbytnost ony údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp., objektivně je podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi, o jeho příjmech a výdajích.13. Nejvyšší soud dále uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), nýbrž, že se dotýkají i společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, a dojde tak k porušení rodinných a18 C 283/2023sociálních vztahů. Proto tedy bylo na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě, před poskytnutím úvěru, prověřil (a tedy posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí poskytovatel úvěru spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet.14. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. V této souvislosti je proto nutno odkázat také na Nález Ústavního soudu ČR - ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.: III. ÚS 4129/18, který je tak i pro podepsaný soud závazný, když, podle Ústavního soudu, lze učinit závěr v tom smyslu, že: „Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost, jako taková“.15. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že, k tomu, aby žalobce splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí, a tedy povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného), potřebuje, nepochybně, i řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to, například, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp., daňové přiznání spotřebitele, atd., též i nájemní smlouvu, ohledně bydlení, rovněž i doklady, týkající se případných vyživovacích povinností, apod., což zde, v tomto konkrétním případě, vlastně doloženo řádně nebylo.16. Pojem „odborná péče“ je pak vymezen, např., v ust. § 2, odst. 1, písm. o), zák. č. 634/1992 Sb.,