18 C 80/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení shora uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu, a žalovaná se zavázala ji odebírat a platit za služby stanovenou cenu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou vyfakturovaných cen služeb. Celkový dluh žalované tak ke dni podání žaloby činil 16 491 Kč. Žalovaná dále neuhradila ničeho, a neučinila tak ani na výzvu předžalobní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud na základě provedených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 8. 2013 uzavřena smlouva o službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu, a žalovaná se zavázala ji odebírat a platit za služby sjednanou cenu. Součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o dodávce elektřiny). Žalobkyně vyúčtovala cenu dodávek za dobu od 15. 10. 2020 do 3. 3. 2022 třemi fakturami na celkovou částku 53 352 Kč, z nichž poslední byla splatná 4. 11. 2022 (fakturou [číslo] fakturou [číslo] fakturou [číslo]). Žalovaná na ně zaplatila pouze 36 861 Kč, dluh za uvedenou dobu tak činí 16 491 Kč. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila, a to ani na výzvu předžalobní (prokázáno předžalobní výzvou, podacím lístkem). [příjmení] v řízení netvrdila ani neprokázala. 5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci: 6. Soud žalobu shledal důvodnou. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve spojení s § 2079 a násl. o. z. Na základě smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalované elektřinu do určeného odběrného místa a žalované vznikla povinnost za dodanou elektřinu zaplatit cenu, v řízení však žalovaná neprokázala, že tuto povinnost splnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh ve výši 16 491 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.