24 C 22/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2023 domáhali na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí] na adrese [adresa], přičemž žalobci uzavřeli s žalovaným dne 31. 7. 2016 nájemní smlouvu na pronájem bytu v předmětném domě, a to bytové jednotky [číslo]. Nájem bytové jednotky byl uzavřen na dobu určitou od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017 s tím, že se nájem podle smluvního ujednání automaticky prodlužoval vždy o další rok až do 31. 1. 2020 [ulice] nájemné činilo 15 000 Kč měsíčně, zálohy na služby spojené s nájmem bytu na 650 Kč měsíčně. Dodatkem k nájemní smlouvě [číslo] bylo nájemné od 1. 4. 2019 zvýšeno na 16 500 Kč měsíčně a výše záloh na 750 Kč měsíčně. Nájem byl pro porušování smluvního vztahu ze strany nájemce ukončen dohodou ke dni 31. 1. 2020, kdy 14. 2. 2020 byla bytová jednotka předána. V předávacím protokolu se žalovaný zavázal uhradit dlužné částky specifikované v protokolu v celkové výši 36 745 Kč, a to konkrétně: dlužné nájemné za rok 2019 ve výši 6 800 Kč, dluh za vyúčtované služby za rok 2019 ve výši 6 875 Kč, nájem za leden 2020 ve výši 16 500 Kč, dluh za služby za leden 2020 ve výši 1 070 Kč, smluvní pokuta za opožděné vyklizení bytu dle smlouvy 1 000 Kč za den x 14 dní ve výši 14 000 Kč, smluvní pokuta za nezaplacený nájem od 21. 1. 2020 do 14. 2. 2020 100 Kč za den x 25 dní, ve výši 2 500 Kč a náhrada škody za poškození bytu ve výši 4 000 Kč, kdy od celkové částky 51 745 Kč je nutné započít složenou kauci ve výši 15 000 Kč, a tedy dlužná částka činí 36 745 Kč. Žalobci opakovaně žalovaného vyzývali k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobkyně d) je státním občanem Španělského království. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 bod 1 daného nařízení má pravomoc věc projednat a rozhodnout soud ČR, jelikož žalovaný má bydliště na území ČR. 4. Soud vyzval žalobce a žalovaného usnesením, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobcům doručeno do datové schránky dne 17. 4. 2023 a 18. 4. 2023 a žalobci sdělili svým podáním ze dne 24. 4. 2023, že souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez jednání. Žalovanému bylo předmětné usnesení doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 2. 5. 2023. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 5. Na základě listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci jsou spoluvlastníky bytové jednotky vymezené dle zákona o vlastnictví bytů [číslo] v domě [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí] na adrese [adresa] (prokázáno informativním výpisem z katastru nemovitostí). Žalobci jakožto pronajímatelé a žalovaný jakožto nájemce uzavřeli dne 31. 7. 2016 nájemní smlouvu, smlouvu o nájmu bytu, na základě níž žalobci přenechali k nájmu žalovanému uvedenou bytovou jednotku. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017 s automatickou prolongací. Nájemné bylo sjednáno na částku ve výši 15 000 Kč měsíčně a zálohy na služby související s bytem byly sjednány na částku 650 Kč měsíčně. Při podpisu uhradil žalovaný žalobcům kauci ve výši 15 000 Kč (prokázáno nájemní smlouvou). S platností od 1. 4. 2019 byla nájemní smlouva dodatkem [číslo] ze dne 22. 1. 2019 změněna tak, že nájemné se sjednalo na částku 16 500 Kč měsíčně a zálohy na služby činily částku 750 Kč měsíčně (prokázáno dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě). Dne 14. 2. 2020 byla bytová jednotka žalovaným předána žalobcům, neboť ke dni 31. 1. 2020 byl po hrubém porušení nájemní smlouvy nájemní vztah ukončen. Žalovaný podepsal, že ke dni 14. 2. 2020 je u žalobců evidován dluh po splatnosti v celkové výši 36 745 Kč, a to po odečtení kauce ve výši 15 000 Kč (prokázáno předávacím protokolem ze dne 14. 2. 2020). Žalobci vyzývali žalovaného prostřednictvím elektronické komunikace k zaplacení dlužné částky, na což žalovaný reagoval sdělením, že čeká na peníze a zda žalobci ještě pár dní vydrží (prokázáno e-mailovou komunikací). Žalobci vyzvali žalovaného předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou zaslanou e-mailem, předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023). 6. Soud po zhodnocení důkazů učinil tento skutkový závěr. Žalobci a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu k bytové jednotce, na základě níž žalobci přenechali žalovanému bytovou jednotku k užívání a žalovaný se zavázal za nájem platit sjednané nájemné. Nájemní vztah byl ukončen, přičemž při předání bytu se žalovaný zavázal uhradit vzniklý dluh související se skončením nájmu, a to konkrétně dlužné nájemné, dlužné zálohy na služby, smluvní pokutu a náhradu škody. Žalovaný nezaplatil ani k výzvám, ačkoliv v komunikaci s žalobci nikterak uznaný dluh nepopíral. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 9. Žalovaný uznal dlužnou částku ve výši 36 745 Kč a zavázal se ji uhradit ve smyslu § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když z předávacího protokolu je zřejmé, z jakého důvodu dlužná částka vyplývá a též v jaké je výši. Žalovaný nijak uznání a ani dlužnou částku v rámci komunikace s žalobci nepopíral. Žalobci vyzvali žalovaného k zaplacení dlužné částky s dostatečnou lhůtou až do 30. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 36 745 Kč nezaplatil, následující den se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobci tak mají vedle práva na zaplacení dlužné částky dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,5 % ke dni počátku prodlení). 10. Žalobci svůj nárok prokázali, žaloba je důvodná a soud jim proto vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. 12. Náklady žalobců a, b) a c) činí částku 24 944,46 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 378,50 Kč (zaplacený soudní poplatek činí 1 838 Kč, přičemž ¾ z dané částky jsou právě 1 378,50 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, jež představuje odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 36 745 Kč, která podle § 12 odst. 4 a. t. advokátu náleží za každou společně zastupovanou osobu ve výši snížené o 20 %, tedy v celkové částce 6 192 Kč (jeden úkon právní služby představuje 2 580 Kč, přičemž 80 % z této částky je 2 064 Kč, to vše krát 3 zastupované osoby, tj. 6 192 Kč) za každý ze 3 právních úkonů (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. celkem 18 576 Kč, 3 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 900 Kč, a náhrady za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 19 476 Kč ve výši 4 089,96 Kč. 13. Náklady žalobkyně d) činí částku 9 099,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 459,50 Kč (zaplacený soudní poplatek činí 1 838 Kč, přičemž ¼ z dané částky jsou právě 459,50 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, jež představuje odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 36 745 Kč v částce 2 580 za každý ze 3 právních úkonů (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. celkem 7 740 Kč, 3 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 900 Kč. K zastoupení žalobkyně d) lze uvést, že byť zástupce žalobkyně d) udělil substituční plnou moc shodnému zástupci žalobců a), b) a c), zástupcem jako takovým nadále zůstává [anonymizováno] [celé jméno žalobce], tj. zastoupení jako takové nepřechází na [anonymizováno] [obec]. To s přihlédnutím k tomu, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byla udělena plná moc jakožto advokátovi, nikoliv jako obecnému zmocněnci. 14. Dále pak k nákladům lze uvést, že nebyla přiznána náhrada za podání ze dne 25. 1