29 C 143/2023-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu [registrační značka], neměl v obdobích ode dne 1. 6. 2021 do 10. 9. 2021, od 11. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 11. 5. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 6 630 Kč, 5 265 Kč a 10 530 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalovaný nárok ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tedy 3 x 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Bulharské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům, neboť poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na území České republiky. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa]. 4. Soud ve věci na den 20. 9. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, a to podáním ze dne 19. 9. 2023. Opatrovnice žalovaného navrhla soudu, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalovaný je provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], avšak k vozidlu neměl v obdobích od 1. 6. 2021 do 10. 9. 2021, od 11. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 11. 5. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěná období ve výši 6 630 Kč, 5 265 Kč a 10 530 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč u každé z pohledávek. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně u každé z pohledávek další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky (zjištěno z předžalobních upomínek, podacích archů, upomínek o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované na území České republiky v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, neboť rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla. 10. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (v daném případě 102 dní, 81 dní a 162 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 65 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 11. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 12. Žalobkyni za dobu, po níž nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno (celkem 345 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 65 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 22 425 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč, tedy celkem 900 Kč (3 x 300 Kč). Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení každé z výzev k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 385 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 933 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 325 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 8 566,80 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření a účast na jednání soudu dne 20. 9. 2023). Opatrovnici náleží podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalované stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. (23 325 Kč) ve výši 2 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalovaného je plátcem DPH, proto jí soud přiznal dále DPH ve výši 21 % z částky 7 080 Kč, tj. 1 486,80 Kč.