29 C 179/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno] neměl v období ode dne 3. 4. 2019 do 30. 9. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 11 765 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalovaný nárok ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má ukrajinské státní občanství, proto soud vycházel ze Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech. Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa]. 4. Soud ve věci na den [datum] nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, a to podáním ze dne [datum]. Opatrovnice žalovaného navrhla soudu, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno], avšak k vozidlu neměl v období od 3. 4. 2019 do 30. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 11 765 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Zjištěno z předžalobní upomínky, upomínky o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 9. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (v daném případě 181 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 65 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 10. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 11. Žalobkyni za dobu, po níž nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno (celkem 181 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 65 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 11 765 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení každé z výzev k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 065 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 6 969,60 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření a účast na jednání soudu dne [datum]). Opatrovnici náleží podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. (12 065 Kč) ve výši 1 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalované je plátcem DPH, proto jí soud přiznal dále DPH ve výši 21 % z částky 5 760 Kč, tj. 1 209,60 Kč.