29 C 225/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno], neměl v obdobích ode dne 22. 10. 2021 do 28. 2. 2022 a ode dne 1. 3. 2022 do 13. 7. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 12 090 Kč a 12 555 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalovaný nárok ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tedy 2 x 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno], avšak k vozidlu neměl v obdobích od 22. 10 2021 do 28. 2. 2022 a od 1. 3. 2022 do 13. 7. 2022, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 12 090 Kč a 12 555 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzev. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, tedy celkem 600 Kč (2 x 300 Kč). Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně u každé z pohledávek další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky. (Zjištěno z předžalobních upomínek vč. podacích archů, upomínek o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] vč. informací o zásilce). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy, a to podle jejího čl. 48, přičemž rozhodným právem je právo české. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 (v daném případě 130 dní a 135 dní), a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše denní sazby podle druhu vozidla 93 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., částku 300 Kč. 9. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 10. Žalobkyni za dobu, po níž nebylo vozidlo žalovaného řádně pojištěno (celkem 265 dní), vznikl nárok na příspěvek ve výši 93 Kč za každý den. Celková výše příspěvku tak činí 24 645 Kč. Okamžikem zaslání výzvy k zaplacení splňující všechny náležitosti ve smyslu § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení částky 300 Kč, tedy celkem 600 Kč (2 x 300 Kč). Jelikož žalovaný na svůj dluh i přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil, dostal se uplynutím 30 dnů ode dne doručení každé z výzev k zaplacení dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a žalobkyni tak dále vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 462 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 245 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.