29 C 248/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně provedla dne 30. 1. 2023 úplný odtah motorového vozidla žalovaného [registrační značka] a byla nucena jej umístit na parkoviště provozované žalobkyní. Cena za odtah a parkovné je určena dle příslušného nařízení hlavního města Prahy v platném znění. O odtahu byl sepsán protokol [číslo] vozidlo bylo umístěno na odtahové parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně požadovanou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 49 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Žalobkyně byla zřízena na dobu neurčitou zřizovatelem [anonymizováno] [obec] jakožto příspěvková organizace, jejímž předmětem činnosti je dle čl. VI bodu [číslo] zřizovací listiny provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání a dle bodu [číslo] zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel, a to dle Pravidel schválených [jméno] [územní celek] (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně). Dle nařízení [číslo] z roku 2013 činí maximální cena za jeden nucený úplný odtah vozidla 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den činí 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí 50 Kč/den (zjištěno z nařízení [číslo]). Dne 30. 1. 2023 bylo žalobkyní odtaženo vozidlo [registrační značka] (prokázáno protokolem [číslo] oznámením o odtahu vozidla ze dne 13. 3. 2023). Žalovaná žalobkyni neuhradila cenu odtahu vozidla a parkovné. Celková dlužná částka činí 36 650 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky a z doručenky). Žalovaný do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému vznikla povinnost uhradit náklady spojené s odtahem vozidla v souladu s § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích a podle nařízení [číslo] z roku 2013, a to cenu za jeden nucený úplný odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovné, celkově tedy 36 650 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas neuhradil, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení a žalobkyni vznikl rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že žaloba je důvodná, pročež jí soud v celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 666 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 466 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.