29 C 252/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu [registrační značka] (dále jen„ automobil č. 1“), neměl v obdobích ode dne 15. 11. 2020 do 21. 4. 2021, od 30. 7. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 7 426 Kč, 5 828 Kč a 5 687 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalované nároky ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč u každé z pohledávek. Dále je žalovaný provozovatel osobního automobilu [registrační značka] (dále jen„ automobil č. 2“), přičemž neměl v obdobích ode dne 16. 1. 2021 do 31. 3. 2021, od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 a od 1. 9. 2021 do 11. 11. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 6 975 Kč, 8 463 Kč, 5 766 Kč a 6 696 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalované nároky ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč u každé z pohledávek. Dále je žalovaný provozovatel osobního automobilu [registrační značka] (dále jen„ automobil č. 3“), přičemž neměl v období ode dne 5. 2. 2022 do 14. 4. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože je tato povinnost stanovena zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 3 243 Kč (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla). Žalovaný však i přes výzvy na žalovaný nároky ničeho nezaplatil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 2. Strana žalovaná je občanem Italské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná má bydliště na území České republiky. Český soud tak je příslušný k rozhodnutí věci 3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.“ Soud potom vychází z toho, že okamžikem, kdy strana žalovaná jako vlastník či provozovatel motorového vozidla přestane mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jinému provozem vozidla, tak mezi účastníky řízení vznikne ze zákona smluvní vztah, na jehož základě je žalobkyně povinna za stranu žalovanou nahradit osobě poškozené vozidlem ve vlastnictví či provozovaným stranou žalovanou náhradu škody/újmy a naopak strana žalovaná je povinna žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo a žalobkyní vyplacenou náhradu poškozenému. Účastníci řízení si potom rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služby hradit za stranu žalovanou škodu a inkasovat příspěvek za nepojištěné vozidlo, má obvyklé bydliště v České republice. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Žalovaný je provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], avšak k vozidlu neměl v obdobích ode dne 15. 11. 2020 do 21. 4. 2021, od 30. 7. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěná období ve výši 7 426 Kč (období od 15. 11. 2020 do 21. 4. 2021), 5 828 Kč (období od 30. 7. 2021 do 30. 11. 2021) a 5 687 Kč (období od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2022), a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč u každé z pohledávek. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně u každé z pohledávek další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky (zjištěno z předžalobních upomínek vč. podacích archů, upomínek o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] vč. podacích lístků). 7. Dále je žalovaný je provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], avšak k vozidlu neměl v obdobích od 16. 1. 2021 do 31. 3. 2021, od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 a od 1. 9. 2021 do 11. 11. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 6 975 Kč (období od 16. 1. 2021 do 31. 3. 2021), 8 463 Kč (období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021), 5 766 Kč (období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021) a 6 696 Kč (období od 1. 9. 2021 do 11. 11. 2021), a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč u každé z pohledávek. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně u každé z pohledávek další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky (zjištěno z předžalobních upomínek vč. podacích archů, upomínek o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]). 8. Dále je žalovaný je provozovatelem nákladního automobilu [registrační značka], avšak k vozidlu neměl v období od 5. 2. 2022 do 14. 4. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 3 243 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další dvě výzvy k plnění. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky vč. podacího archu, upomínky o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] a výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]). 9. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věroho