38 C 133/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 27. 2. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 3. 1. 2019 s žalovaným Smlouvu o rychlé půjčce na kliknutí [číslo], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 787,07 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 13. 1. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který z procesní opatrnosti navrhl žalobu zamítnout. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Lotyšska. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020, smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 27. 2. 2020, vč. přílohy, rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29.8.2018, potvrzení úplaty ze dne 11. 3. 2020). Z listiny označené jako Smlouva o půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 167 000 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet formou 120 splátek ve výši 2 787,07 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně (viz návrh na smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] a její akceptace). Před poskytnutím peněžních prostředků si právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to v interních a v externích databázích, v insolvenčním rejstříku, a z průměrného obratu na účtu žalovaného (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, CBL ze dne 3. 5. 2023, smlouva o poskytování bankovních služeb). Žalovaný v rozporu se Smlouvou poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupila ke zesplatnění dluhu ke dni 13. 1. 2020, o čemž žalovaného vyrozuměl oznámením ze dne 13. 1. 2020 (viz okamžitá prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 13. 1. 2020). Žalobkyně odeslala žalovanému dne 7. 4. 2020 předžalobní výzvu (viz předžalobní k úhradě dluhu ze dne 7. 4. 2020, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 7. 4. 2020). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 10. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet celkem po 120 měsíčních splátkách po splátkách ve výši 2 787,07 Kč, které byly splatné vždy k 15. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,90 % a dalšími poplatky. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 782 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 675 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 166 855,37 Kč sestávající z částky 7 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne 24. 5. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 320 Kč ve výši 6 787,20 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni úkon spočívající ve vyjádření ze dne 4. 5. 2023, neboť dospěl k závěru, že právní zastoupení žalobkyně v této věci vyžalovalo pouze jednoduché úkony, bez nutnosti rozsáhlé právní argumentace nebo důkazního materiálu. Navíc s tím, že v této věci jde o typizovaný spor, jakých žalobkyně vede u zdejšího soudu mnoho a v nichž právní zástupce zastupuje žalobkyni pravidelně a v zásadě již zcela mechanicky. Soud proto předmětné podání žalobkyně považuje pouze za jednoduchý úkon bez nutnosti přiznání náhrady nákladů řízení. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 17. 5. 2023, účast na jednání dne 24. 5. 2023), náleží mu dle § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 7 780 Kč za jeden úkon, tj. celkem odměna činí 23 340 Kč. Opatrovníku dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovník žalovaného je plátcem DPH, a proto je nutné mu dále přiznat DPH ve výši 21 % z částky 24 240 Kč, tj. 5 090 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovníku žalovaného přiznal částku 29 330 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, náhrady hotových výdajů a DPH. Tato částka bude opatrovníku vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 15. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto není možné mu přiznat, neboť se jedná o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení.