38 C 191/2023-53 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 15. 2. 2018 (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně se na základě Smlouvy zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 000 kč a žalovaný se zavázal jej splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 550 Kč vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 23,90 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění typ C ve výši 119 Kč a dalšími poplatky dle Smlouvy a Ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 8. 2022 přistoupila k zesplatnění celého dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala způsobilost žalovaného úvěr splácet, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny ve výši 143 851,90 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku za období od 20. 3. 2018 do 8. 8. 2022 ve výši 20 636,53 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 31. 5. 2019 do 8. 8. 2022 ve výši 3 746,39 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 714 Kč sestávajících z naúčtovaných měsíčních poplatků za pojištění typ C po 119 Kč a poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu (každá za 500 Kč). Aktivní legitimace žalobkyně je dána poté, co na ni byla žalovaná pohledávka postoupena. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 8. 12. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému do budoucna poskytovat služby spočívající ve zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet], přímého bankovnictví a poskytnutí debetní karty (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 8. 12. 2014). Dne 15. 2. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o rychlé půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; produktové podmínky pro osobní úvěry a Ceník. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 550 Kč vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 23,90 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění typ C ve výši 119 Kč a dalšími poplatky dle Smlouvy a Ceníku. V případě zaslání výzvy k úhradě byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatek ve výši 500 Kč za zaslanou upomínku (viz návrh na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 15. 2. 2018; akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 15. 2. 2018; ceník produktů a služeb pro soukromé osoby; produktové podmínky pro osobní úvěry Raiffeisenbank; všeobecné obchodní podmínky). Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet kontrolou insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního black listu, úvěrových registrů BRKI/NRKI a [příjmení] a poskytnutí úvěru bylo schváleno. Sám žalovaný pak uvedl, že má čistý měsíční příjem 18 000 Kč, pravidelné měsíční splátky ve výši 4 250 Kč, limit kreditních karet 10 000 Kč a limit kontokorentů 1 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně plynulo, že příjem žalovaného v únoru 2018 činil 17 028 Kč (viz mimořádný výpis z účtu [číslo] za období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2022; protokol ověření úvěruschopnosti klienta; údaje klienta). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytla, avšak žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel (viz souhrnný výpis pohybů na účtě [číslo] za období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2022). Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupil právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 8. 2022 k okamžitému zesplatnění úvěru (prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu; přehled podacích čísle ze dne 20. 10. 2022). Dne 27. 9. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a. s. uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], a.s., což bylo žalovanému oznámeno. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. 2018 [číslo] ze dne 1. 11. 2022 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 včetně příloh; dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 včetně příloh; vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022; přehled podacích čísle ze dne 20. 10. 2022; potvrzení úplaty ze dne 7. 10. 2022; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 1. 11. 2022; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022 na adresy v ČR na Slovensku; seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I- [právnická osoba] na [právnická osoba]). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 22. 11. 2022 na adresy v ČR a na Slovensku; seznam odeslaných předžalobních výzev – spol. [právnická osoba] ze dne 22. 11. 2022). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla postoupena. 9. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením Smlouvy byla právní předchůdkyní dostatečným způsobem ověřována úvěruschopnost žalovaného, když vycházela jednak z údajů předložených žalovaným, jednak z bankovních a nebankovních registrů a dále ze znalosti finančních poměrů žalovaného, který měl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 550 Kč vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 23,90 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění typ C ve výši 119 Kč a dalšími poplatky dle Smlouvy a Ceníku. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Za zaslanou výzvu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 361,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 145 565,90 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 a. t., z částky 3 470 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x 300 Kč). Ze shora uvedeného je s oh