38 C 238/2022-80 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 31. 1. 2017 Smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu [číslo] [bankovní účet], na jejímž základě žalovaný mohl prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr do výše 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se dále zavázal dále hradit pojištění částkou ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky. Součástí této smlouvy byl Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční minimální splátkou ve výši 3% vyčerpané jistiny úvěru a to ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Minimální měsíční splátka byla 100 Kč. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy ke dni 31. 1. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 1. 2. 2022. K doručení smlouvy došlo dne 14. 2. 2022 v souladu s čl. 8. Všeobecných obchodních podmínek, podle kterých jsou listinné zásilky považovány za doručené nejpozději 10. pracovní den po jejich odeslání na území ČR či 15. pracovní den po jejich odeslání do zahraničí. Celková výše žalovaného nároku představuje částku 28 345,34 Kč a sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 528,23 Kč, úvěrových poplatků ve výši 1 263,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 436,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 116,86 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 6. 2022 předžalobní upomínku. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalovaného s ohledem na nekontaktnost žalovaného z opatrnosti navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 3. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Z listiny označené jako Smlouva o osobní kreditní kartě k účtu [číslo] [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně dne 31. 1. 2017 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal prostřednictvím vydané osobní kreditní karty čerpat peněžní prostředky až do částky 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet vždy ve výši 3 % z vyčerpané celkové částky a dále splatné úroky, minimálně vždy ve výši 100 Kč. Splatnost byla sjednána vždy k 25. dne kalendářního měsíce. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, podmínky osobních kreditních karet, Sazebník Komerční banky, standardní informace o spotřebitelském úvěru a oznámení Komerční o úrokových sazbách v českých korunách (viz smlouva o osobní kreditní kartě, potvrzení o vydání osobní kreditní karty ze dne 2. 3. 2020). Celková částka splatná žalovaným tak měla činit 23 030 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky bezhotovostně dne 31. 1. 2017. Žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil poslední splátku v lednu 2022 (viz historický výpis). Žalobkyně zaslala žalovanému dne upomínku datovanou dnem 31. 1. 2022, ve které odstoupila od Smlouvy a žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu po splatnosti (viz odstoupení od Smlouvy ze dne 31. 1. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 6. 2022 předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím archem). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané úvěrové smlouvy se tedy na ni aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž součástí těchto splátek byly úroky sjednané ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny, poplatky, a pojistné ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky měsíčně dle § 2758 a násl. o. z. V souvislosti s poskytnutím úvěru žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatek ve výši 1 263,92 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně a včasně neplnil, když na svůj dluh neuhradil splátku splatnou v lednu 2022, a proto žalobkyně od Smlouvy odstoupila s účinností ke dne 14. 2. 2022. Jelikož žalovaný neuhradil takto vzniklý dluh, došlo dle § 1969 o. z., k zániku Smlouvy. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 300,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 792,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a z částky 1 980 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne 15. 2. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 480 Kč ve výši 730,80 Kč. Soud pro přiznání náhrady nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 10. Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 15. 2. 2023) náleží jí dle ustanovení § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 11 odst. 1 a. t, tj. celkem odměna činí 3 960 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 600 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (2 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalovaného není plátcem DPH. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovnici žalovaného přiznal částku 4 560 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, a náhrady hotových výdajů. Tato částka bude opatrovnici vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 11. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovnice, ale tyto není možné přiznat, neboť jde o náklady řízení vzniklé v souvislosti s vedením soudního řízení.