38 C 345/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 6. 1. 2022 na ní byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 5. 8. 2015 s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen Smlouva 1“), v níž se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 2 616 Kč. Jelikož žalovaný dluh v přiměřené lhůtě nezaplatil, přistoupil právní předchůdce žalobkyně dne 25. 11. 2021 k odstoupení od Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel dne 18. 4. 2019 s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen Smlouva 2“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách dle Smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 21,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 24. 11. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 3. 2. 2023, přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na nějž byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba] Uvedená postoupení žalované pohledávky byla oznámena žalovanému (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, rámcová smlouva o postupování pohledávek, potvrzení úplaty, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 10. 1. 2022). Dne 5. 8. 2015 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným Smlouvu 1, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, Ceník a Produktové podmínky. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce zřídil žalovanému běžný účet [číslo] předal mu I-PIN a T-PIN. Žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobkyně za zřízení a vedení účtu poplatky ve výši stanovené ceníkem, přičemž za tímto účelem měl žalovaný povinnost zajistit na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek, aby mohly být tyto poplatky strženy (viz smlouva o poskytování bankovních služeb, obchodní podmínky ze dne 5. 8. 2015). Žalovaný nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek k úhradě poplatků, čímž mu vznikl dluh ve výši 2 616 Kč (viz výpis z osobního účtu). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a proto právní předchůdce žalobce dne 25. 11. 2021 odstoupil od Smlouvy (viz odstoupení od Smlouvy 1 ze dne 25. 11. 2021). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 18. 4. 2019 Smlouvu 2, na základě které, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit z vyčerpané částky poskytnutého úvěru úrok ve výši 21,90 % ročně a poplatky (viz návrh na uzavření Smlouvy 2 a její akceptace). Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry Raiffeisenbank a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (viz Návrh na uzavření Smlouvy a její akceptace). Před uzavřením Smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, zkoumal jeho bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížel do registrů dlužníků (viz mimořádný výpis CBL, protokol o ověření uvěruschopnosti žalovaného). Při sjednání Smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu žalovaného (viz kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného). Žalovaný kontokorentní úvěr nesplácel řádně a včas, kdy se dostal do nepovoleného debetního zůstatku (viz výpis z osobního účtu, výpis z povoleného debetu). Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zesplatnění dluhu ke dni 24. 11. 2021 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 24. 11. 2021 a poštovní podací arch). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 3. 2022 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 24. 3. 2022, seznam odeslaných předžalobních výzev spol. I-Xon). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 10. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. (Smlouva 1). Na základě Smlouvy 1 se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci za poskytnuté služby platit poplatky (Smlouva 1). Žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když nezajistil na svém bankovním účtu dostatečný peněžní zůstatek pro úhradu smluvních poplatků. Jelikož žalovaný neuhradil takto vzniklý dluh, došlo dle § 2001 o.z. k zániku Smlouvy. V řízení bylo rovněž prokázáno, že účastníci spolu sjednali úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z. (Smlouva 2), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jedná o smlouvu spotřebitelskou. V řízení bylo rovněž prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením této Smlouvy 2 dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 18 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 %. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 483 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 031 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 616 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z p