38 C 351/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 3. 10. 2018, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 18,90 % p.a. z povoleného přečerpání. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, když nezajistila na svém účtu dostatek disponzibilních peněžních prostředků k úhradě měsíčních splátek úroku úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Žalobkyně proto přistoupila ke dni 7. 10. 2021 k vypovězení Smlouvy a k okamžitému zesplatnění celého dluhu. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 175 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 273,80 Kč, úroku ve výši 18,90 % p.a. z částky 10 1750 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve z částky 10 175 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná. 3. Soud zjistil, že žalovaná je bulharským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Usnesením ze dne 6. 12. 2022, č.j. 38 C 351/2022-24 došlo ke změně účastníka na straně žalobkyně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2022 na [právnická osoba] a.s., [IČO]. 5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 17. 12. 2022, a to do datové schránky. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: 7. Z listiny označené jako smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 3. 10. 2018 (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované čerpání peněžních prostředků do výše 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala poskytnuté čerpání peněžních prostředků nepřekročit a v případě jeho překročení splatit povolené přečerpání spolu s úrokovou sazbou ve výši 18,9 p.a. Pro případ prodlení byla žalobkyně oprávněn účtovat žalované mimo jiné náklady na zpracování a odeslání upomínky o zaplacení dlužné částky ve výši 150 Kč a náklady na zpracování a odeslání výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet mBank, Žádost a Sazebník bankovních poplatků. Pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla žalobkyně oprávněna od Smlouvy odstoupit a celý dlužný úvěr zesplatnit. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím elektronického bankovnictví žalované. Žalovaná stvrdila souhlas s uzavřením Smlouvy zadáním autorizačního kódu nahrazujícího podpis žalované (viz žádost o poskytnutí Povoleného přečerpání – předschválení nabídka, smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 3. 10. 2018, Sazebník bankovních poplatků mBank platný od 1. 10. 2021, Sazebník bankovních poplatků mBank platný od 25. 5. 2018Podmínky pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby platný a účinný od 25. 5. 2018, smlouva o vedení účtu u mBank). Před poskytnutím Smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované (viz Interní vyhodnocení žádosti, výpis z CBCB). Žalovaná úvěr pravidelně čerpala od dubna 2018 do srpna 2021 (viz transakční historie účtu). Žalobkyně zaslala žalované dne 12. 8. 2021 dopis, kterým vypověděla Smlouvu a přistoupila k okamžitému zesplatnění dlužné částky včetně vyúčtovaných poplatků za upomínání (viz odstoupení od Smlouvy). Dne 18. 5. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 18. 5. 2022; poštovní podací arch z téhož dne). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se tedy na ni vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovaná řádně a včas poskytnutý úvěr nesplácela, a proto došlo k jeho zesplatnění. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platila, čímž neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení jistiny ve výši 10 175 Kč, příslušenství v podobě smluvního úroku z úvěru ve výši 18,9% ročně z částky 10 025 Kč od 8. 10. 2021, jehož splatnost nastala dnem následujícím po odstoupení od Smlouvy, tj. od 8. 10. 2021 do zaplacení (prokázáno, že k odstoupení došlo dne 7. 10. 2021), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 273,80 Kč a úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z., v zákonné výši dle prováděcího nařízení z částky 10 175 Kč, od 8. 10. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 175 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.