38 C 431/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 30. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou smlouvou. Žalovaný svoji povinnost porušil, když za období od 30. 3. 2021 do 12. 9. 2021 neuhradil řádně a včas cenu spotřebované elektřiny v celkové výši 11 987 Kč splatnou dne 30. 9. 2021. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Gruzií nebyla sjednána žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Gruzie sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že bydliště žalovaného se nachází v České republice. Jedná se o místo, které žalovaný sám udal jako svoji adresu, přičemž změnu této adresy druhé straně nenahlásil (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, ve věci c [číslo] [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], ECR I [číslo], usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5208/2009 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo sp. zn. 28 Nd 195/2012). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla doručena žalovanému dne 6. 2. 2023, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 3. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, dle kterých je v čl. IV obchodních podmínek specifikován způsob výpočtu dodávek komodit, který se řídí vyúčtováním vystaveným vždy po příslušném období, a to formou faktury (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/783857 ze dne 30. 3. 2021, obchodní podmínky dodávky komodity [číslo]). Žalovaný odebíral elektřinu v období od 30. 3. 2021 do 12. 9. 2021, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny cena 11 987 Kč, se splatností dne 30. 9. 2021 (viz faktura [číslo]). Žalovaný na vyúčtované částky neuhradil ničeho (viz vyúčtování spotřeby elektřiny ke dni 13. 9. 2021). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 11. 5. 2022 předžalobní výzvu (výzva k plnění před podáním žaloby). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona a § 2079 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa], a žalovaný měl povinnost za dodanou elektřinu zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami za odebranou elektřinu za období od 30. 3. 2021 do 12. 9. 2021 vyúčtovala částku 11 987 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Tím, že žalovaný žalovanou částku včas neuhradil, dostal se dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do prodlení, a žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dvou paušálů po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby).