40 C 366/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] uzavřené mezi účastníky řízení dne 3. 9. 2020. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 137 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 510 Kč spolu s úrokem 24,667922 % ročně. Žalovaný řádně a včas poskytnuté finanční prostředky nevrátil, dostal se do prodlení a žalobkyně úvěr ke dni 23. 4. 2021 zesplatnila. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil 14 130 Kč a celková dlužná částka činí 145 606 Kč, žalobkyně požaduje úrok z dlužné jistiny od 24. 4. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 8. 5. 2021 do zaplacení. Ani na základě předžalobní upomínky žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2023 č. j. 40 C 366/2022-22 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 3. 9. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru č. [spisová značka]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 137 000 Kč, s tím že se je zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 510 Kč spolu s úrokem 24,667922 % ročně. První splátka byla splatná dne 1. 10. 2020 a celý úvěr měl být splacen do 1. 9. 2024 v celkové výši 216 480 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 3. 9. 2020 včetně úvěrových podmínek a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný disponuje měsíčním příjmem ze zaměstnání na dobu neurčitou ve výši 22 000 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a nemá žádné závazky. (zjištěno z úvěrové zprávy ze dne 3. 9. 2020) Žalovaný uhradil žalobkyni ve třech splátkách celkem 14 130 Kč, následně se dostal do prodlení. (zjištěno ze saldokonto úvěrové smlouvy č. [spisová značka]) Žalobkyně úvěr ke dni 23. 4. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky 145 476 Kč do 14 dnů. (zjištěno z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 23. 4. 2021 včetně podacího archu) Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby odeslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2022 včetně podacího archu). Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Posuzovaná smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli po prověření úvěruschopnosti žalovaného smlouvu o úvěru, která má všechny náležitosti platného právního jednání a je v souladu i s kogentními ustanoveními určenými na ochranu spotřebitele. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal do 1. 9. 2024 splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto povinnost však žalovaný řádně neplnil a žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 4. 2021. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni splátky neuhrazené do zesplatnění smlouvy ve výši 18 040 Kč, nesplacenou jistinu, kterou měl žalovaný hradit po zesplatnění ve výši 124 134,69 Kč, úrokové vyrovnání 1 871,31 Kč, smluvní sankce za zaslané upomínky ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 430 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvní úrok ve sjednané výši od data následujícího po zesplatnění úvěru až do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 106,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 825 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 145 606 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 720 Kč ve výši 4 561,20 Kč. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku. (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)