42 C 235/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným byla dne 29. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2019. Žalovaný nárok pak představuje smluvní pokutu z uvedené smlouvy za dobu od 14. 8. 2019 do 26. 5. 2022, kdy žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku k zaplacení smluvní pokuty, neboť o nároku na zaplacení jistiny včetně příslušenství a smluvních pokut do 13. 8. 2019, bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu, č. j. 11 C 235/2019-32, ze dne 7. 1. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho ani na již zmíněnou výzvu předžalobní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. V řízení bylo prokázáno, že mezi ní a žalovaným byla po posouzení majetkové situace žalovaného dne 29. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (prokázáno dokumenty nadepsanými jako data klienta, hodnocení klienta, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvní formulář, výsledek hledání, souhlas klienta, historie, pracovní smlouva, mzdový výměr, detail účtu, výpisy z účtu, pohyby na účtu, výplatnicemi - 6 listů, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2019 (oznámením o zesplatnění). Žalovaný se čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením [příjmení] jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru až do jejího zaplacení, a v čl. 6 Smlouvy se účastníci dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč (smlouvou o úvěru). S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 11 C 235/2019-32, ze dne 07.01.2020. V něm soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 15 401,46 Kč. [příjmení] ve výši 15 401,46 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši 78 176,83 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této [příjmení] jistiny úvěru do 13. 8. 2019 (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 11 C 235/2019 – 32 ze dne 07. ledna 2020). Žalovaný po vydání tohoto rozhodnutí nezaplatil smluvní pokutu z uvedené smlouvy za dobu od 14. 8. 2019 do 26. 5. 2022, kdy mu žalovaná zaslala další předžalobní upomínku. Žalovaný neuhradil ničeho ani na tuto předžalobní výzvu (poštovním podacím archem, předžalobní upomínkou). [příjmení] v řízení netvrdil ani neprokázal. 5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci: 6. V daném případě jde o dvoustranný právní vztah mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným založený úvěrovou smlouvou dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Závazek z úvěrové smlouvy vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smyslu § 2084 o. z., a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 768,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 100,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 11. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 280 Kč ve výši 688,80 Kč. Účast na jednání soudu konaném 26. 1. 2023 pak soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad, neboť již na jednání konaném 22. 11. 2022 zástupce žalobkyně sám požádal o poskytnutí lhůty k doplnění žaloby o další případná tvrzení a listinné důkazy. S přihlédnutím k tomu, že se nejedná o skutkově ani právně složitý spor, a dále k tomu, že v případě žalobkyně jde o podání tzv. formulářové, tedy pro žalobkyni se jedná v podstatě o rutinní činnost, a měla by tak být plně schopna splnit povinnosti tvrzení i povinnosti důkazní tak, aby věc bylo možno rozhodnout při jediném jednání, soud nepřiznal náhradu za účast na jednání, které by při řádném splnění uvedené povinnosti vůbec nemuselo být nařízeno.