51 C 195/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 10. 5. 2023, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 4. 2022 distančním způsobem přes webové stránky [webová adresa], na základě které žalobkyně téhož dne poskytla převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] úvěr ve výši 13 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná jednou požádala o odklad splatnosti úvěru o celkem o 30 dní, splatnost úvěru tak nastala až dne 24. 6. 2022. Žalovaná však úvěr nesplatila a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 13 500 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 650 Kč, a sjednané poplatky za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 58 Kč, celkem 17 593 Kč. Žalobkyně dále nárokuje sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou však žalobkyně počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy v celkové výši 1 215 Kč. Žalovaná pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 4. 2022 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru do výše 13 500 Kč. Úvěryschopnost žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou, z předložených bankovních výpisů spotřebitelského účtu žalované, a dále nahlédnutím do centrálních registrů a rejstříků, a zhodnotila je podle interní metodiky schválené ČNB. Při posuzování úvěryschopnosti žalované nevznikly důvodné pochyby ohledně její platební schopnosti. Úvěr byl poté poskytnut žalované bankovním převodem na ověřený účet č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě, v celkové výši 13 500 Kč. Žalovaní se současně zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 650 Kč. Současně byly dle čl. II odst. 2 smlouvy a čl. 2 sazebníku sjednány poplatky za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 58 Kč a„ poplatek za klidné spaní“ ve výši 220 Kč. Jelikož žalovaná jednou požádala o odklad splatnosti úvěru o celkem o 30 dní, splatnost úvěru nastala až dne 24. 6. 2022. Žalovaná na úvěrovou smlouvu žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně proto vyčíslila žalované celkovou dlužnou částku, sestávající z jistiny úvěru, poplatku za jeho poskytnutí, sjednaných poplatku za volitelné služby, a dále včetně smluvní pokuty dle čl. 6 4. všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 10. 3. 2022. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. občanského zákoníku (o. z.) uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (o. z.). Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, tato smlouva podléhá též režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když žalobkyní provedené vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet – s ohledem na obsah uzavřené smlouvy, nenavýšení jistiny o nepřiměřené poplatky a vysoké úroky, jakož i s ohledem na výši částku úvěru a prověření žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících – shledal soud v tomto případě zcela dostačujícím k poskytnutí úvěru. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty prostřednictvím jeho ověřeného bankovního účtu peněžní prostředky a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve sjednané výši a způsobem dle ujednání smlouvy. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době řádně a včas nevrátila, ač byla o jejich vrácení upomenuta. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 2395 o. z. a se smluvními ujednáními nárok na zaplacení dlužné jistiny poskytnutého úvěru ve výši 13 500 Kč, sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 650 Kč, a poplatků za sjednané služby ve výši 220 Kč, 165 Kč a 58 Kč. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradila, a tedy neunesla v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. 12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., jeho výši určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná nevrátil poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, proto má žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy od 25. 6. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 640,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 808 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.