55 C 153/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 21. 2. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu, kterou účastníci smlouvy označili jako„ smlouvu o půjčce na kliknutí“ [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté finanční prostředky v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 897,71 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % p. a. a s dalšími poplatky podle smlouvy a ceníku, který byl součástí smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 9. 2021 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 3. 1. 2023, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa]. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je polským státním příslušníkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Soud ve věci na den 1. 2. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalovaného. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 21. 2. 2019 smlouva o půjčce na kliknutí, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních anuitních splátkách po 897,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17,90 % p. a. a s dalšími poplatky podle smlouvy. (Zjištěno z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo], z akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne [datum]) 7. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho výpisu z osobního účtu a z prohlášení žalovaného, což bylo zaznamenáno do karty klienta. (Zjištěno z výpisu z účtu [číslo] u údajů klienta) 8. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 2 248,39 Kč, která byla započítána na jistinu. Právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 13. 2. 2020 úvěr zesplatnila. (Zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru, z prohlášení o okamžité splatnosti a z přehledu podacích čísel) 9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021, z přehledu podacích čísel a ze smlouvy o postoupení pohledávky) 10. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev). 11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 13. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 14. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 23. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu výše citovaných ustanovení, platná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet - právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale taktéž z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné příjmy a výdaje žalovaného, kdy s ohledem na výši příjmů byl žalovaný schopen úvěr řádně splácet. 24. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 25. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 647,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6