55 C 228/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 20. 9. 2016 s žalovanou smlouvu, která byla označena jako„ smlouva o povoleném debetu“ [číslo], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 21,90 % ročně spolu s poplatky. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 15. 3. 2019 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 4. 1. 2023, ke kterému se dostavila právní zástupkyně žalobkyně. Žalovaná se z jednání omluvila z důvodu nemoci a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti Na jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 925,60 Kč, jež představuje kapitalizovaný úrok do 15. 4. 2019, a co do smluvního úroku ve výši 21,90 % p. a. z částky 24 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 20. 9. 2016 smlouva o povoleném debetu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 24 000 Kč, a to na bankovním účtu žalované. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaná může čerpané peněžní prostředky kdykoliv částečně či zcela splatit, je však povinna tak učinit nejpozději v poslední den lhůty. Žalovaná se dále zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně sjednaný úrok ve výši 21,90 % p. a. spolu s poplatky. (Zjištěno ze smlouvy o povoleném debetu [číslo]). 6. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas (zjištěno z výpisu z povoleného debetu a z výpisu z osobního účtu), proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 15. 3. 2019 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky, což bylo žalované oznámeno (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 3. 2019 a z podacího archu). 7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované taktéž oznámeno. (Zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2019 a podacího lístku). 8. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 3. 7. 2019 a podacího lístku). 9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 12. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 13. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. 14. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 15. S ohledem na shora uvedené soud řízení částečně zastavil, neboť žalobkyně vzala svou žalobu na jednání soudu částečně zpět. Protože se tak stalo ještě před jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaná se zpětvzetím souhlasí, a řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 1 o. s. ř. 16. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 20. 9. 2016 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z. (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná byla povinna v souladu se smlouvou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou finanční částku spolu s příslušenstvím. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky nesplatila řádně a včas. Žalobkyně má tedy vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím. 21. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 507,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 060 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání soudu dne 4. 1. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 560 Kč ve výši 747,60 Kč. 23. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 24. Za úkon ve věci ze dne 30. 8. 2022 (vyjádření žalobkyně k výzvě soudu) soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to z toho důvodu, že žalobkyně měla již v samotné žalobě dostatečným způsobem označit žalovanou, aby ji soud k tomuto nemusel vyzývat. Soud k tomu taktéž uvádí, že se nejedná o vyjádření ve věci samé.