55 C 383/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2018 smlouvu, kterou účastníci označili jako„ smlouvu o úvěru [číslo]“ (dále též jen„ smlouva o úvěru“) na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 649 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,90 % p. a. podle smlouvy o úvěru. Žalovaný poskytnutou částku nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 1. 9. 2019 k zesplatnění. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka celkem částku ve výši 603 520,49 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Přes upomínku žalovaný ničeho nezaplatil. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 26. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa]. 3. Soud ve věci na den [datum] nařídil jednání, ke kterému se dostavil opatrovník žalovaného a zástupce žalobkyně. Opatrovník uvedl, že ve spise jsou založeny všechny dokumenty, které dokládají oprávněnost žalovaného nároku. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomuto jí byla poskytnuta lhůta v délce 3 dnů od konání tohoto jednání. Žalobkyně v této lhůtě doložila soudu listiny, které mají osvědčovat, že byla ze strany žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. 4. Soud dále nařídil jednání, které se konalo dne [datum], k němuž se dostavil opatrovník žalovaného a zástupce žalobkyně. Opatrovník žalovaného uvedl, že má za to, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, proto by měla být smlouva o úvěru posouzena jako neplatná. Zástupce žalobkyně uvedl, že na žalobě trvá. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Bulharské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 11. 9. 2018 smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 600 000 Kč, a to převodem na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet]. Ve smlouvě o úvěru si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet měsíčními splátkami po 7 649 Kč spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]) 8. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný celkem uhradil částku 29 781 Kč (Zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet]) 9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a podacího lístku) 10. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky, a to převodem na úvěrový účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s úrokem. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Celkem žalovaný uhradil částku 29 781 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 13. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první). 18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 9. 2018 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že žalobkyni byla poskytnuta lhůta k doplnění dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což však dostatečně nedoplnila. 20. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výk