56 C 121/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím odůvodněním smlouvy o půjčce na konsolidaci [číslo] uzavřené dne 5. 6. 2020 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 121 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 84 měsíčních splátkách po 2 537 Kč včetně sjednaného úroku 17,9% ročně a dále hradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky dle Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, úvěr bylo proto prohlášen za splatný ke dni 10. 9. 2021. Žalovaný na výzvu dlužnou částku neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr, žalobkyně uvedla, že při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobkyně (dříve společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO]), a žalovaný podepsali dne 16. 11. 2017 smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb, ve které se dohodli na poskytování bankovních služeb žalovanému včetně vedení běžného účtu (Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum]). Právní předchůdce žalobkyně (dříve společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO]) a žalovaný se dále dne 5. 6. 2020 dohodli na poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 121 000 Kč a závazku žalovaného tyto splácet ve splátkách po 2 537 Kč včetně úroku ve výši 17,9% ročně, RPSN 19,43% (akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně, ze kterých soud zjistil podrobnou úpravu sjednaných práv a povinností právního předchůdce žalobkyně a žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně). Dodatkem ze dne 4. 3. 2021 byl počet měsíčních splátek žalovanému zvýšen (návrh dodatku ke smlouvě ze dne 4. 3. 2021). Žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila soudu výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterého od června 2019 do května 2019 na účtu žalovaného vyplývá vždy kladný měsíční zůstatek (výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet]), dále analytický report ve kterém je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho vzdělání je bakalářské, příjmy činí 24 000 Kč měsíčně, výdaje 8 000 Kč a výdaje na splátky půjček 3 600 Kč (analytický report). Právní předchůdce žalobkyně z důvodu porušení smluvních povinností žalovaného prohlásil úvěr za splatný ke dni 10. 9. 2021 s celkovou výší dlužné částky 138 784,39 Kč a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data vyhotovení výzvy (oznámení o zesplatnění půjčky a výzva k úhradě závazku ze dne [datum]). Pohledávka ze smlouvy byla poté postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty), což bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dluhu (předžalobní výzva). 6. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně se dohodl se žalovaným na poskytnutí peněžních prostředků, které měl žalovaný vrátit za podmínek dle smlouvy, přičemž sjednané splátky přestal hradit. K žádosti o úvěr žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá vždy kladný měsíční kladný zůstatek na účtu žalovaného. 8. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání v nepřítomnosti žalovaného, který byl řádně a včas předvolán a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 9. Žalovaný je státním občanem [anonymizováno] republiky, s ohledem na neexistenci dvoustranné smlouvy mezi tímto státem a Českou republikou na danou věc dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle jehož čl. 17 a 18 odst. 2 je s ohledem na bydliště žalovaného v České republice dána pravomoc českých soudů. 10. Rozhodným právem je právo české dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 11. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 20. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často neje