60 C 268/2023-37 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2022, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 298 Kč včetně splátky za doplňkové služby Podpora. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně. Žalovaný tak měl žalobkyni zaplatit celkem částku ve výši 55 584 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně ke dni 21. 4. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 27 127,24 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že je žalovaný státním příslušníkem Slovenska, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu bylo zjištěno, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena fikcí dne 9. 11. 2023. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně již v podané žalobě vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, která je u [obec] národní banky registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, certifikát důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů, certifikáty). Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 31. 1. 2022 (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, částku 6 000 Kč použila žalobkyně na splacení svých nákladů spojených se Smlouvou. Žalobkyně s žalovaným dále sjednala tzv. doplňkovou službu Podpora, která spočívala v možnosti žalovaného požádat o odklad tří splátek úvěru ročně o 1 měsíc, přerušení splácení na dobu až o 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění a hospitalizace a přerušení splácení až o 9 měsíců v případě ztráty zaměstnání (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] vč. přílohy 1 posouzení úvěruschopnosti žalovaného a příl. 2 smlouvy o zřízení doplňkové služby Podpora, detaily plateb – potvrzení o vyplacení úvěru, verifikační platba, předsmluvní informace). Před uzavřením Smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v bankovních i v nebankovních registrech, a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem (viz insolvenční rejstřík, bankovní výpisy žalovaného, výpis z OR zaměstnavatele žalovaného, výsledek lustrace v registru [příjmení]). Žalobkyně rovněž ověřila, zdali žalovanému nebyly odcizeny jeho osobní doklady a totožnost žalovaného ověřila z předložených dokladů žalovaného (viz výpis ztracených a odcizených dokladů, kontrola občanských průkazů v neplatných dokladech Ministerstva vnitra České republiky, kopie občanského průkazu žalovaného, řidičského průkazu žalovaného, a kopie cestovního pasu žalovaného). Peněžní prostředky byly žalovanému poukázány na účet dne 31. 1. 2022 (viz potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, neboť neuhradil splátku se splatností dne 15. 3. 2023. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala upomínkami k úhradě s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz upomínka [číslo] ze dne 20. 3. 2023 s podacím lístkem, upomínka [číslo] s podacím lístkem). Žalovaný splátku neuhradil, žalobkyně proto v souladu s V. 5.5. Smlouvy přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 4. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou (viz zesplatnění úvěru ze dne 21. 4. 2023 a předžalobní upomínka včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) – tj. podle volby práva účastníky. 9. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72měsíčních splátkách po částce 1 298 Kč, spolu se sjednaným úrokem ve výši 23 % a dalšími poplatky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného prověřila v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný se Smlouvou rovněž uzavřel doplňkovou službu Podpora. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 286 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 300 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). 11. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.