24 C 16/2023-84 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále též jako „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 30. 11. 2018 Smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr v částce 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 044 Kč vždy do 20. kalendářního dne v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 12,9 % ročně, poplatkem za pojištění typ B ve výši 95 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami přistoupila dne 7. 4. 2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 337 454,83 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 476,44 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 748,16 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 660,48 Kč. Předmětná pohledávka byla bankou postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, a posléze z , Anonymizováno, na žalobkyni.2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že byla zkoumána prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K výzvě soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem zjistila částku disponibilních zdrojů žalovaného. Doplnila dále, že banka vycházela z informací poskytnutích jí žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, v němž uvedl, že je svobodný, má úplné střední vzdělání, bydlí v pronájmu, je podnikatel – ředitel a jeho čistý příjem činí 80 000 Kč. Banka se s těmito údaji nespokojila a kontrolovala informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázích MVČR. Před zesplatněním úvěru pak banka vyzývala žalovaného k plnění hned několikrát. K argumentaci žalovaného ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů žalobkyně zdůraznila rozdíl mezi náklady soudního řízení a náklady dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil bance částku 196 374,66 Kč.3. Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2024, č. j. 24 C 16/2023-60, ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátka, neboť pobyt žalovaného není znám.4. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I ÚS 3512/11, přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil. Opatrovnice žalovaného dále uváděla, že dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze v pro případ prodlení s plněním dluhu sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Žalobkyní vyčíslené náklady řízení v částce 49 719,8 Kč nejsou náklady účelně vynaloženými a smluvní pokuta nebyla mezi stranami sjednána. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítnul.5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:6. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba ze dne 21. 6. 2021).7. Banka a žalovaný dne 30. 11. 2018 podepsali smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně jej vrátit v 120 měsíčních splátkách po 6 044 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 12,9 % ročně, RPSN činila 13,59 %, bylo sjednáno pojištění typ B s poplatkem 95 Kč měsíčně, celková splatná částka činila 716 713 Kč. Úvěr měl být dle čl. VII. smlouvy splácen k 20. dni v měsíci. V čl. XI. ve spojení s čl. XII. a XIII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením úhrady s některou platební povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné (zjištěno ze smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).8. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy. Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 30. 11. 2018).9. Žalovanému byla částka 400 000 Kč bankou poskytnuta dne 30. 11. 2018 a žalovaný úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil bance částku 196 374,66 Kč (zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru žalovaného).10. Banka žalovaného dopisy ze dne 8. 10. 2021 a 27. 10. 2021 vyzývala k úhradě dluhu (zjištěno z upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 8. 10. 2021, 2. výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 10. 2021).11. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 7. 4. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 368 339,91 Kč (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 7. 4. 2022, včetně přehledu podacích čísel ze dne 20. 6. 2022).12. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti