24 C 203/2022-137 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 30. 9. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále též jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2020 smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , jejíž součástí byly i obchodní podmínky banky, v níž se banka zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně, spolu s poplatky dle smlouvy. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a byl oprávněn úvěr kdykoliv částečně či zcela splatit, přičemž každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a obnovuje se možnost jej čerpat do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Banka 7. 2. 2022 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Banka se žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2016 i smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal platit poplatky dle platného ceníku. Z důvodu vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po splatnosti, banka dne 23. 2. 2022 odstoupila od smlouvy. Žalovaný na účtu nezajistil dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu v částce 2 508 Kč. Žalobou uplatněná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 987 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 023,21 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 508 Kč. Předmětné pohledávky byly bankou postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, . a posléze z , Anonymizováno, na žalobkyni.2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Banka nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně soud ohledně skutečnosti, jakou částku celkem žalovaný žalobkyni či její právní předchůdkyni plnil i jakou částku čerpal odkázala na výpis z osobního účtu a výpis z povoleného debetu. Žalobkyně dále uvedla, že právo banky zesplatnit úvěr vyplývá z čl. 5 a 6 produktových podmínek pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu ve spojení s čl. X smlouvy.; banka při zesplatnění ani při doručování žádným způsobem nepochybila.3. Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2024, č. j. 24 C 203/2022-105, ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, , neboť jeho pobyt není znám.4. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I ÚS 3512/11, přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil. Obdobnou situaci pak opatrovnice spatřuje i v případě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 4. 7. 2016.5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:6. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba).7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl dne 4. 8. 2020 podepsán návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , ve kterém byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému možnost přečerpání na běžném účtu až do 30 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 21,9 % ročně, a žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, jež v měsíčním průměru za poslední tři kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. V čl. X ve spojení s čl. XI. a čl. XII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením s některé platebních povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a odstoupit od smlouvy o úvěru (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, ze dne 4. 8. 2020).8. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy. Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 4. 8. 2020).9. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a akt