24 C 207/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu 4. 4. 2024, domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, neboť mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 31. 7. 2020, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s ujednaným úrokem, avšak žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy o úvěru a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, žalobkyně proto v souladu se smlouvu úvěr zesplatnila a žalovanému tuto skutečnost dne 19. 1. 2021 oznámila. Dle smlouvy vznikla nová jistina úvěru v částce 84 239,76 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný se dle čl. 6.5 smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž dle čl. 6.9 smlouvy souhrn výše všech ze strany žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 11. 2021, č. j. 38 C 330/2021-48, mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 573,52 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru do 12. 7. 2021. Následně prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo od 13. 7. 2021 do 18. 3. 2024, za toto období se žalobkyně v tomto řízení domáhá dle čl. 6.5 smlouvy zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 84 239,76 Kč v souladu s limity dle čl. 6.9 smlouvy a s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občan Vietnamské socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o spotřebitelském úvěru a která by se ve smyslu článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle článku 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má své bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v článku 9 odst. 9.8. smlouvy o úvěru.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k jednání konanému dne 26. 9. 2024 se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému řádně doručeno dne 6. 9. 2024, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným s daty podpisu dne 31. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný dne 31. 7. 2020 podepsali nabídku smlouvy o úvěru č. , hodnota, , dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku 162 900 Kč v 36 měsíčních splátkách po 4 525 Kč splatných nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, a to s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 59,84 %, přičemž RPSN činí 79,31 %. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku, a dále uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, a to při prodlení s úhradou splátky v délce 15 dní ve výši 200 Kč. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její částky o délce 65 dnů mělo dojít automaticky k zesplatnění úvěru, tedy k tomuto dni se stávaly splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávaly součástí nové jistiny úvěru, i nadále však běžel úrok z úvěru, který přirůstal pouze k původní nesplacené jistině úvěru. Při neuhrazení nové jistiny úvěr v den zesplatnění se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, a úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny až do úplného zaplacení.6. Z oznámení žalobkyně ze dne 19. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy č. , hodnota, , a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě zbývající dlužné jistiny ve výši 73 391,32 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 10 848,44 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, tedy celkem částky 85 637 Kč.7. Z rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2021, č. j. 38 C 330/2021-48, soud zjistil, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni mimo jiné částku 85 637 Kč s příslušenstvím a částku 14 573,52 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 7. 2020, rozhodl tak o žalobě podané dne 12. 7. 2021.8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2024, včetně poštovního podacího archu, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k okamžitému plnění. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18. 3. 2024.9. Ze sjetiny databáze časových řad ARAD za období července 2020 má soud za prokázané, že v červenci 2020 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 7,81 %.10. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.11. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:12. Žalobkyně a žalovaný podepsali 31. 7. 2020 smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit v 36 měsíčních splátkách po 4 525 Kč spolu s úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby 59,84 % ročně, součástí smlouvy byla i ujednání o smluvní pokutě. V důsledku prodlení se splátkami o délce 65 dnů došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 19. 1. 2021. Nadepsaný soud žalobě žalobkyně z titulu smlouvy č. , hodnota, rozsudkem pro zmeškání vyhověl. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18.3. 2024.13. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím podnikatelem a žalovaným jako úvěrovaným spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podl