42 C 163/2024-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalobkyně provedla dne 24. 6. 2021 úplný odtah vozidla žalovaného RZ , SPZ, a byla nucena jej umístit na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cena za odtah a parkovné je určena dle příslušného nařízení , Anonymizováno, v platném znění, přičemž je snížena o částku 19 800 Kč jakožto o částku, za níž bylo vozidlo následně v souladu se zákonem prodáno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 15. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 12. 7. 2024. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně, jež je , Anonymizováno, oprávněna k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně), vykonala jako vlastník komunikace na podkladě § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dne 24. 6. 2021 technický úkon, který spočíval v úplném odtahu vozidla RZ , SPZ, , přičemž téhož dne jej žalobkyně umístila na parkovišti, odkud bylo dne 7. 7. 2023 převezeno na následný prodej, přičemž žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného jakožto provozovatele a vlastníka předmětného vozidla k úhradě (prokázáno sdělením dat z registru vozidel, výzvou k odstranění vozidla ze dne 13. 11. 2020, vrácenou obálkou, sdělením o uveřejnění výzvy na úřední desce, protokolem o odtahu vozidla, oznámením o možnosti vyzvednout odstraněné vozidlo ze dne 25. 6. 2021, vrácenou obálkou, sdělením o uveřejnění oznámení na úřední desce). Žalobkyně prodala vozidlo RZ , SPZ, ve veřejné dražbě za částku 19 800 Kč (prokázáno rozhodnutím , Anonymizováno, , adresa, ze dne 19. 1. 2022, sdělením o nabytí právní moci rozhodnutí o prodeje vozidla, potvrzením o udělení příklepu ze dne 25. 7. 2023). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě své pohledávky předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky, doručenkou).4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 24. 6. 2021 provedla úplný odtah vozidla RZ , SPZ, , jehož provozovatelem a vlastníkem je žalovaný, a umístila jej na střežené parkoviště žalobkyně. Předmětné vozidlo bylo po rozhodnutí prodáno ve veřejné dražbě za částku 19 800 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Vlastník komunikace dle § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, rozhodl o odstranění vozidla žalovaného, které bylo odstaveno na veřejně přístupné komunikaci, avšak nebylo technicky způsobilé. Takové vozidlo se odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Žalovaný zaviněně porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), a žalobkyni tím vzniklo právo na náhradu škody podle § 2951 a násl. o. z.6. Vzniklá škoda byla žalobkyní vyčíslena v souladu s nařízením , Anonymizováno, ze dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, , tedy 1 900 Kč za úplný odtah vozidla, 250 Kč za první až třetí den střežení na odtahovém parkovišti, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Následně pak byla ponížena o cenu 19 800 Kč, za níž bylo vozidlo prodáno ve veřejné dražbě. Zdejší soud však přistoupil ke snížení ceny za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla, a to z následujících důvodů. Za prvé, uvedené nařízení formuluje cenu za odtah vozidla a střežení na parkovišti jako maximální možnou, nikoli jako fixní. Maximální ceny proto nelze bez dalšího uplatňovat na všechna vozidla, která jsou žalobkyní v obdobných případech odtažena. V projednávané věci je nutné v této souvislosti přihlédnout k tomu, že na veřejné komunikaci žalovaný uvedené vozidlo ponechal po delší dobu s vědomím toho, že vozidlo může být odtaženo, neboť žalovaný si musel být vědom, resp. minimálně si měl být vědom toho, že vozidlo již nebylo technicky způsobilé. Z toho důvodu lze předpokládat, že žalovaný již neměl v úmyslu s vozidlem jako provozovatel a vlastník nakládat, když danou věc ponechal bez dalšího. Za druhé, přičemž tento důvod plynule navazuje na důvod předchozí, je skutečnost, že vozidlo je shledáno jakožto věc opuštěná ve smyslu § 1050 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na stáří vozidla, které bylo v ČR zaevidováno v r. 2006, kdy v době odtahu žalobkyní dne 24. 6. 2021 již vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku, neboť ta dle karty vozidla byla uskutečněna dne 15. 1. 2010 a platná byla tedy do 15. 1. 2012 (a to za stavu, kdy uskutečněná lustrace vozidla byla provedena ke dni odtahu), měla pro žalovaného jakožto vlastníka nepatrnou hodnotu, když za dané situace žalovaný prakticky 9 let evidentně vozidlo nevyužíval s přihlédnutím k neplatné technické prohlídce. Jsou tak naplněny podmínky předvídané v § 1050 odst. 1 o. z. věta druhá, a tedy že se jedná o movitou věc, která zřejmě měla pro žalovaného jen nepatrnou hodnotu (nadto když k vyzvednutí vozidla ze střeženého parkoviště nedošlo ihned bezprostředně po uskutečněném odtahu, resp. vůbec) a která byla zanechána na místě přístupném veřejnosti, pročež vozidlo se považuje za opuštěné bez dalšího. Zdejší soud nepopírá, že pokud by takto celá společnost přistupovala ke svým věcem již nepatrné hodnoty a bez dalšího všechny již nepotřebné věci zanechávala ve veřejném prostranství, společnost by takto nemohla fungovat, nicméně v individuálních věcech jako je např. projednávaná věc lze přistoupit k takovému hodnocení již nastalého stavu. Posledně a zejména za třetí zdejší soud k moderaci paušální částky za jednotlivé dny střežení na parkovišti odkazuje na § 1 odst. 2 o. z. ohledně porušování dobrých mravů, kdy nelze přisvědčit závěru o mravnosti postupu žalobkyně v tom, že jen za střežení vozidla na parkovišti požadovala celkem 100 650 Kč (následně od této částky odečtena částka 19 800 Kč) bez odtahu vyčísleného částkou 1 900 Kč. Nelze přehlédnout, že pakliže si má osoba zvolit místo parkování, jistě je vyjma polohy případného parkoviště stěžejní i cena, přičemž při přepočtu lze dospět k tomu, že celková částka za cca 2 roky parkování v celkové výši 100 000 Kč je značně za hranou běžné a rozumné částky. U mravnosti lze též zmínit situaci nastalou v době odtahu vozidla 24. 6. 2021, kdy na území ČR byla celospolečenská situace stále zkomplikovaná onemocněním covid-19 v důsledku čehož mohlo ze strany žalovaného dojít k omluvitelnému opomenutí svých povinností a závazků. Zdejší soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že výši částky za střežené parkování za 4. den až do prodeje vozidla parkování nečiní 400 Kč, avšak 50 Kč, tedy ponížil jej na ¼. Výpočet pro přiznanou částku je tak 1 900 Kč za úplný odtah, 750 Kč za 3 dny parkovného po 250 Kč a následně 37 950 Kč za 759 dnů parkovného po 50 Kč, tj. celkem 40 600 Kč, kdy tato částka je ponížená o 19 800 Kč, tj. celkově částka za odtah a parkovné činí 20 800 Kč.7. Povinnost uhradit cenu za odtah a střežení provedené žalobkyní stíhá provozovatele vozidla, jímž je žalovaný. Žalovaný svým jednáním spočívajícím v neodstranění jím vlastněného vozidla způsobil žalobkyni škodu odpovídající částce vypočtené v předchozím odstavci ve výši 20 800 Kč. Žalovaný coby škůdce je proto žalobkyni coby poškozené povinen uhradit tuto částku, jakož i zákonný úrok z prodlení. Neuhrazením dluhu se podle § 1968 o. z. žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tohoto rozsudku tak bylo rozhodnuto o částečném vyhovění co do částky 20 800 Kč s příslušenstvím.8. Co do zbytku, tj. co do zbylé částky uplatněné žalobou ve výši 61 950 Kč s příslušenstvím byla žaloba výrokem II. zamítnuta, a to ze shora uvedených důvodů.9. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že za popsané situace žalobkyni svědčilo právo na poučení o povinnosti k doplnění tvrzení a označení důkazů dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které jí však nebylo možné poskytnout s ohledem na její neúčast na nařízeném jednání (srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 201