55 C 130/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že spol. [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu, kterou účastníci označili jako„ smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova]“ s [číslo] (dále též jen„ smlouva“) na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 324 929 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % p. a. a s dalšími poplatky. Žalovaný čerpané finanční prostředky nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 27. 7. 2022 k zesplatnění. Ke dni podání žaloby se dlužná částka sestává z částky 295 623,54 Kč představující nesplacenou jistinu, z částky 19 590,34 Kč představující smluvní úrok, z částky 2 334,95 Kč představující dlužný úrok z prodlení a z částky 1 000 Kč představující dlužné poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Přes upomínku žalovaný ničeho nezaplatil. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa]. 3. Soud ve věci na den [datum] nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalovaného. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V této věci je dána pravomoc českým soudům věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný měl ke dni sjednávání smlouvy bydliště na území České republiky. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 324 929 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpanou část finančních prostředků v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a příslušenstvím (zjištěno z návrhu smlouvy o [anonymizována dvě slova] [číslo] z akceptace návrhu smlouvy o [anonymizována dvě slova]). 7. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum]). 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z rámcové smlouvy o [anonymizována dvě slova] č. [rok] a z vyrozumění ze dne [datum]). 9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a seznamu odeslaných předžalobních upomínek). 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české. 12. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou zaplatit žalobkyni poskytnutou finanční částku spolu s poplatky a příslušenstvím. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas. Soud tedy učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit. 21. Žalobkyně soudu doložila mimořádný výpis z bankovního účtu žalovaného (dále též jen„ výpis“), ze kterého vyplývají příjmy a výdaje žalovaného za období před poskytnutím úvěru. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě včetně tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. 22. O příslušenství pohledávky pak rozhodl soud v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 264 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 832 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 296 623,54 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání soudu dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 200 Kč ve výši 8 232 Kč.