28 C 152/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 845 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , Anonymizováno, ve výši 12 545 Kč za období 28. 11. 2023 do 7. 6. 2024, tj. po dobu 193 dní (ohledně uvedeného vozidla nebylo ve sledovaném období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel), a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, konkrétně: informací o zásilce č. , Anonymizováno, , výzvy k úhradě , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 2024, upomínky o úhradu nedoplatku ze dne 23. 10. 2024, informace z RSV o vozidle RZ , Anonymizováno, , výzvy k zaplacení dlužné částky od společnosti , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024, předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2025 včetně podacího archu z téhož dne a informace o zásilce č. , Anonymizováno, , dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný byl vlastníkem vozidla r.z. , Anonymizováno, (osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) mj. v době 28. 11. 2023 do 7. 6. 2024. Ve sledovaném období žalovaný ohledně předmětného vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně výzvou odeslanou dne 1. 8. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za období nepojištění 28. 11. 2023 do 7. 6. 2024, a to ve lhůtě do 60 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 7. 8. 2024. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala i upomínkou ze dne 23. 10. 2024 a výzvou k zaplacení dlužné částky od společnosti , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024. Žalovaný přesto neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 31. 1. 2025.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Žalovaný je občanem Ukrajiny s pobytem v České republice. V daném případě jde tedy o věc s tzv. cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních pravidla pravomoci a rozhodného práva, jež by bylo možno aplikovat, neobsahuje. Soud tedy dovodil svou pravomoc dle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Rozhodným právem je v tomto řízení právo české, a to ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku je stanovena prováděcím předpisem (65 Kč /den; období nepojištění trvalo celkem 193 dní). Součástí příspěvku jsou dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti společně s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění pohledávky v tomto případě nastala dne 15. 10. 2024 (tedy uplynutím 60 dnů od doručení výzev k zaplacení příspěvku, kdy žalobkyně považovala za datum doručení výzvy žalovanému pro žalovaného příznivější datum 16. 8. 2024, nikoli datum 7. 8. 2024, kdy byla žalovanému výzva dle předložených důkazů doručena fakticky). Soud přiznal žalobkyni také nárok na úroky z prodlení z částky vlastního příspěvku dle ust. § 1968 a dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na shora uvedeném datu splatnosti 15. 10. 2024.9. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dlužné částky něčeho uhradil, nebo že by byla vozidla v předmětné době pojištěna, nebo že by vozidla v předmětné době nebyla vlastnictvím žalovaného. Žalovaný byl ve výpisu z registru silničních vozidel, který žalobkyně soudu předložila (a který si soud také sám opatřil), ve smyslu zákonných domněnek obsažených v § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti ve sledovaném období veden jako vlastník a provozovatel inkriminovaných vozidel. Na podporu výše uvedeného soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1561/14, podle kterého: „V situaci, kdy žalobkyně předložila dostatečná tvrzení a důkazy, že stěžovatelka byla v daném období vlastnicí (provozovatelkou) předmětného motorového vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na ní (žalované), aby na tato tvrzení a důkazy procesně reagovala (přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu).“10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 845 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 300 Kč ve výši 315 Kč.11. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovaného velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o. s. ř.).