29 C 127/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá určení, že není vlastníkem motorového vozidla , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , SPZ , SPZ, (dále jen „vozidlo“), neboť jej na základě kupní smlouvy ze dne , datum, prodala žalovanému. Žalobkyně se s žalovaným dohodla, že žalovaný po podpisu výše uvedené kupní smlouvy zajistí změnu zápisu v registru silničních motorových vozidel a k tomuto předala žalovanému potřebné dokumenty. Žalovaný však tuto svoji povinnost nesplnil.2. Soud žalovanému ustanovil opatrovníka, neboť jeho pobyt je neznámý. Opatrovník namítl, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem vozidla a že zápis v registru vlastníků vozidla není zavazující.3. Strana žalovaná je občanem Slovenské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl svůj závazek splnit v ČR.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 6.1. kupní smlouvy.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že vozidlo bylo prodáno žalovanému, který jej od žalobkyně téhož dne převzal Žalovaný při převzetí vozidla uhradil žalobkyni kupní cenu ve výši 17 000 Kč (důkazy: kupní smlouva, předávací protokol, faktura, příjmový doklad). Žalovaný nezajistil přepsání vlastnického práva na svoji osobu u příslušného dopravního úřadu ani po předžalobní upomínce žalobkyně (důkaz: předžalobní upomínka s dokladem o odeslání).6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Dle § 1199 obč. zák. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. Dle § 2079 odst. 1 obč. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Dle § 8 odst. 1 a 2 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích platí, že zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem, přičemž (2) žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.10. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu výše citovaného ustanovení tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobkyní je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobkyně nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna, neboť žalovaný nesplnil svou povinnost s přepisem vozidla, v registru vozidel nebyla zaznamenána změna v převodu vlastnického práva a soudní rozhodnutí je tak jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla, přičemž vychází z rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9.11.2021 o tom, že (cit.) „… je třeba poukázat na body 22 a násl. rozsudku sp. zn. 7 As 254/2016 Nejvyššího správního soudu, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není (srov. situace shora sub 44 ad 2). Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností.“11. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný vozidlo zakoupil od žalobkyně, která tudíž již není jeho vlastníkem. V souladu s § 1119 obč. zák. se žalovaný stal vlastníkem vozidla v okamžiku jeho převzetí. Žalovaný nepožádal o provedení změny zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, ačkoli tak byl povinen učinit do 10 dnů od převzetí vozidla dle § 8 cit. zákona č. 56/2001 Sb.12. V souladu s touto právní úpravou a citovaným rozhodnutím Ústavního soudu proto soud shledal uplatněný nárok důvodným a žalobě v celém rozsahu vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 064,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyh. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 11 100 Kč (3 x 3 700 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a) AT včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21%-ní DPH z odměny a náhrad 2 614,50 Kč.14. Opatrovníkovi žalovaného za jeho zastupování v řízení náleží odměna ve výši 15 064,50 Kč jako odměna za 3 úkony právní služby za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, vyjádření a účast na jednání soudu po 3 700 Kč (při tarifní hodnotě sporu 65 000 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, §9 a § 11 AT, dále paušální náhradu za 3 úkony právní služby po 450 Kč (dle § 13 AT) a konečně 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 2 614,50 Kč. Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.